Zvláštní zákon prozatímního Národního shromáždění z května 1946 uvádí v prvním paragrafu: „Jednání, které by podle platných předpisů zakládalo soudně trestný čin, není trestné, došlo-li k němu v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 z důvodů boje o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo bylo-li výrazem touhy po spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů.“
Kolikrát jsem již četl tyto řádky. A nepřestávám být rozčarovaný, naštvaný, rozčílený z jejich obsahu. Navíc mi připomínají podivný přístup velké části naší veřejnosti k vlastní minulosti této země. Přístup pokřivený, plný sebeklamných lží, křivých pohledů, ale i sebemrskačství, sebelítosti a sebeklamu. A pročítám-li diskuze k článkům pana Tichého a pana Doškáře, říkám si to víc a víc. Pokud Vám teď připadá výše citovaná část paragrafu správně, pokud si myslíte, že je to v pořádku, vězte, že tomu tak není.
Tento zákon totiž zaručil beztrestnost všem, kteří se podíleli na poválečném bezpráví. Paušálně. Bez snahy o spravedlnost. Dodnes nechápu, jak ho mohl Beneš podepsat. Proč?
Byl to právě Beneš a vláda, kdo v září 1938 odmítl naslouchat vůli občanů téhle země (jednoznačně vyjádřené v generální stávce a petiční akci) a odmítl obranu státu. Odstartoval tak éru tzv. 2. republiky od října 1938 do března 1939. Proč by v této době někdo, kdo zabije Němce s touhou po „spravedlivé odplatě okupantům sudet“ neměl být potrestán. Nebo: kdybych teoreticky zabil E. Beneše a zdůvodnil to bojem za znovunabytí svobody… bylo by to OK? (Jasně, teď to hodně přeháním.) Copak tehdy Československo nebyl právní stát?
Válka skončila 8. května1945 Podle tohoto zákona bych vyvodil, že v Čechách příměří nenastalo minimálně do 28. října. Proč českoslovenští zákonodárci rezignovali na základní principy demokracie, ukotvené v evropské kultuře už od Magny Charty? Ach jo. Nechci tenhle text rozebírat dál. Jde mi jen o pozastavení nad tím, že je tak složité přijmout komplikovanost vlastní historie včetně omylů a chyb v ní obsažených, přiznat si, že po válce naše vláda spíš podpořila prostor pro bezpráví a pomstu, než aby hledala cestu ke smíření a spravedlnosti, že ráda zapomněla na statisíce sudetských Němců, kteří byli v sociální demokracii nebo odborech a stáli proti Hitlerově politice a stejně je vyhnala, že podpořila to horší a zlé v člověku…
Tohle všechno se pak projevilo na konkrétních lidských osudech. Träger z Boru byl člen SdP a SS. SS byla dozajista zločinecká organizace, stejně jako Lidové milice. Zaslouží si popravit každý milicionář? Ptal jsem se své babičky, která na rozdíl od mnoha jiných lidí žila před válkou v Haidě, na tehdejší dobu. O Trägerovi rozhodně nemluvila jako o zlém člověku, ale že byl zapálený nacionalista potvrdila. Jenže, jak sama řekla, neznala ho tak dobře, aby ho mohla soudit. Ptal sem se jí na situaci Čechů v Haidě před a po Mnichovu. Prý nezažila nějaké týrání a útisk, lidi v Boru se spolu znali a nebylo to nějak hrůzné. Horší byly reakce některých Čechů ve vnitrozemí. Knihu pana Tichého sem jí dal, četla ji a byla z ní rozrušená. Ale moc se jí líbila. Na červen 1945 vzpomíná nerada. Ty lidi znala. Ty, kdo přišli vykonat „spravedlnost“, ne.
Nelíbí se mi, když někdo vynáší kategorické soudy ohledně historie. Nebo spíš se mi nelíbí, podává-li ji někdo tak, že prostor pro jiné porozumění není, nebo je špatný. Objektivní dějepisectví neexistuje. Jsou jen lidé, kteří se snaží porozumět tomu, co se stalo, a lidé, kteří si berou z historie to, co se jim hodí do jejich představ o minulosti. Upřímně řečeno, je mi bližší snaha pana Tichého. Kostlivců ve skříni našich dějin je ještě spousta.
--
Autor je učitelem dějepisu na Gymnáziu Česká Lípa