Pro připomenutí, v roce 1938 v doplňovacích volbách, volilo 99% Němců v Boru Hitlera, Himlera, Franka. V roce 1938 začal nekompromisní odsun Čechů /Výpovědi celé řady českých rodin , Zimlovi, Sihelští, Rosičtí atd./.
S těmi Čechy, kteří tu zůstali kvůli práci, bylo zacházeno jako s obyvateli druhé kategorie, které je nutné vyhubit jako krysy /výpověď J.Rosického /. Ještě v dubnu končili žáci ve škole konec dne v pozoru se zvoláním pozdravu Heil Hitler.
Prvního května 1945 na náměstí v Haidě slibovala věrnost třetí Říši nacistická elita města mezi kterou patřili bratři Rachmanovi, Ing. F. Richter, E. Podbira, Ilsa Wernerová i Martha Wernerovái a primař Trager. Tady řvali Henleinova hesla: JEN SEM A NE DÁLE a JSME SOUČÁSTÍ ŘÍŠE. V zápětí po skončení války se pohybovaly v pohraničí teroristické skupiny Wehrwolfu /od května 1945 do 6. měsíce 1946 podle zprávy Ministerstva vnitra 256 skupin /. Situace v Boru byla velmi složitá. Mezi německým obyvatelstvem bylo hodně zbraní již před válkou, natož po válce. Dne 9. 5. 1945 skupina místních českých občanů vyhlásila Revoluční národní výbor. Výbor měl 30 členů /až 23. 5. 1945 byl snížen na počet členů na 12/.
Do kasáren (za protektorátu zrušených) se na celém území ČSR vracejí důstojníci a vojáci a spontánně obnovují své útvary. Dne 11. 5. 1945 vyhlásil ONV v Ml. Boleslavi po dohodě s okresním velitelem št. kpt. Pálou mobilizaci. Bylo povoláno pět ročníků zálohy a náhradní zálohy. Posádkovým velitelem byl určen dekretem ONV pplk. Sekáč. Tímto aktem byl obnoven i 47. pěší pluk v Ml. Boleslavi. Pluk byl vyzbrojen a 18. 5. 1945 se přesouvá na Českolipsko. Nový Bor obsadil druhý prapor 47. pěšího pluku s velitelem mjr. Holasem. V Boru bylo vyhlášeno stanné právo.
Pro úplnost sídlo MNO bylo až do 17. 5. 1945 v Košicích. Do Prahy bylo MNO přesídleno až 17. 5. 1945. Vzhledem k tomu, že ČSR ztratila Zakarpatskou Ukrajinu, došlo v červnu 1945 k přečíslování vojenských útvarů. Většina útvarů začala operovat v pohraničí, aby pomohla po skončení války obnovit pořádek a bezpečnost, zejména pro vracející se české obyvatelstvo. Vojenské útvary mezi sebou komunikovaly, spolupracovaly a podávaly hlášení nadřízeným jednotkám.
Dne 2. června v dopoledních hodinách provedli vojáci 47. pěšího pluku náhlou kontrolu domů, zahrad a přilehlých místností v Boru a jeho okolí. Vojáci našli velké množství střelných zbraní, loveckých pušek, bodné a sečné zbraně. Všichni obyvatelé věděli, že je stanné právo a že hrozí popravy.
Padni komu padni. Během zatýkání provinilců došlo k ostrým slovním výpadům proti československým vojákům. Němci jim nadávali do českých psů, sviní a lůzy. Naprosto nezvladatelný byl zejména bývalý esesák MUDr. Trager. Na náměstí byli údajně ještě přítomni bývalí vězňové z Rachmanovy továrny, kteří si také chtěli vyrovnat účty. Nezvládnutelní němečtí provinilci byli trestáni pod silným dojmem emocí vojáky i bývalými vězni. Klid nastal teprve až po odvedení provinilců do vězení. Rozkaz k popravení a k vypovězení osob za státní hranice vydal a podepsal zkušený velitel 47. pěšího pluku pplk. Josef Sekáč.
Kopie obdržel borský Národní výbor k provedení, Okresní národní výbor v Č. Lípě na vědomí i velitel skupiny Konvalinka a velitel 12. divize Litoměřice jako hlášení. Poprava byla provedena kolem 17 hod. odpoledne.
K večeru se jednotka přemístila zpět do Č. Lípy. Druhý den po 24. hod. byli provinilci pohřbeni v místě před pomníkem popravených Rumburských hrdinů. Výkonem pohřebení byl pověřen Němec /zaměstnanec NV/ pan Hase, který zvolil místo společného hrobu. Pomáhali mu místní němečtí občané.
Tři dny po popravě zasedá MNV v Boru tj. 5. 6. 1945.
Pro úplné pochopení cituji doslovně z uvedeného zápisu celý bod č. 3, který se událostmi na náměstí zabývá: “Předseda Taisler podal zprávu o schůzi ONV v České Lípě a zvlášť podotknul, že události v sobotu dne 3 .6. 1945 byly ostře kritizovány. Akce provedená vojskem zavdala příčinu k stížnostem chudých dělnických rodin. Jednání některých důstojníků neodpovídá dnešní době. Vojsko musí se říditi podle hlasu lidu a nemůže bez vědomí nár. výb. zakročovati, a nebo rozhodovati. Dále oznámil pan předseda, že rozsudek na náměstí byl proveden z rozkazu podplukovníka Sekáče a bez slyšení nár. výboru. Ruský velitel ve Cvikově neuznal veřejné trýznění německých provinilců na náměstí za správné a chce o tom podati hlášení nadřízeným velitelům. Zpráva byla vzata na vědomí se souhlasem všech přítomných“.
Ze zápisu je zřejmé, že kritika směřovala zejména na provedené veřejné trýznění a nevhodné chování některých důstojníků a že poprava byla provedena bez slyšení NV /zde je zápis v rozporu s tvrzením J. Rosickéh , kde Taisler řekl jemu a jeho otci, že veškeré orodování za provinilé Němce je marné, protože u osmi osob u kterých byly nalezeny zbraně je vše marné a budou zastřeleni, protože kdyby našli Němci zbraně u Čechů, zastřelili by jejich rodiny a vypálili by i jejich domy/.
Zápis ze schůze zapsal jednatel Pečený .
Stanovisko ruského velitele je jasnější. Nesouhlasí s veřejným trýzněním německých provinilců.
Zachované materiály z jednání ONV v Č. Lípě v měsíci červnu 1945 informace o popravě vůbec neobsahují. Našel jsem pouze zápis, kde je informace o nemocnici v Boru. Cituji: “V této nemocnici byl zbaven funkce primáře MUDr. Trager a dodán do zajišťovací vazby jako příslušník SS. Uvolněné místo nebylo dosud zadáno a vyčká se dalších dispozic ZNV .“
Není důvodu nevěřit rozkazu pplk. Josefu Sekáčovi /*1894, +1948 /. V letech 1916 -1920 prošel první světovou válkou a bojem o přežití při návratu do vlasti jako ruský legionář /čj.54062/. Vojenský postup od nadporučíka /1921/to dotáhl až na hodnost podplukovníka v roce 1937. Za svoji činnost byl vyznamenán v Rusku Křížem sv. Jiří a Francouzskou medailí za chrabrost. Československým válečným křížem /1921/. Dále Revoluční medailí /1929/, Medailí vítězství /1922/ a Zborovskou pamětní medailí /1947/.
Před 2. světovou válkou i po ní byl hodnocen jako vážný, přímý, energický. Chápe a rozhoduje se rychle a dobře. Na svých rozhodnutích trvá. Je pilný a vytrvalý.
Pan Tichý svým naivním /nebo prácí na objednávku?/ přístupem oklamal novoborskou veřejnost.
Oklamal písemnými podklady i představitele města a rozhodně nepřispěl k USMÍŘENÍ.
Opačné názory likvidovala cenzura. Obecně si myslím, že památník (pomník s textem připomínající popravu osmi Němců) by nikomu nevadil. Ale text, který na Památník usmíření navrhlo Kulturní sdružení občanů ČR německé národnosti je lež a provokace. Cituji: “ 2.června 1945 bylo na náměstí bezprávně zavražděno vojáky samozvaného 47. pěšího pluku československé armády osm osob německé národnosti. Dne 3.června 1945 byl cestou ke státní hranici zavražděn na neznámém místě v lesích MUDr. Alfred TRAGER.“
Pravda je, že dne 2. června bylo v N. Boru zastřeleno osm Němců, u kterých byly nalezeny střelné zbraně. Pravdou je, že byli veřejně trýzněni, což se nemělo stát a je to stinná stránka tehdejších události. Za to patří OMLUVA, kterou tímto dělám a omlouvám se i za vojáky, kteří již nežijí.
Pravdou však je, že VŠICHNI zastřelení byli nacisté a před válkou, během války i při zatýkáni se chovali povýšeně a hrubě uráželi Čechy. Což pochopitelně neopravňovalo nikoho k týrání odsouzených.
MUDr. Trager odmítal před válkou léčit Čechy. Jako esesák byl zbaven funkce primáře místní nemocnice. Zmizel v lesích a mohlo se mu pravděpodobně stát cokoliv.
---
Zbylý text pana Doškáře, který je především útokem na pana Tichého, zveřejníme samostatně v rubrice Názor.