Dnes je 29. 11. 2024
svátek má Zina

Stříbrné doly u Jiřetína

Archiv

Slavnostně byly otevřeny již v roce 1999, ale asi nebývaly přístupné tak pravidelně jako v současné době, své sehrála i hladina vody.


Vstup do štoly Svatého Jana Evangelisty objevíme asi kilometr od náměstí v Jiřetíně, vlevo u silnice na Horní Podluží a Rybniště. Momentálně je otevřeno denně mimo pondělí od deseti do pěti hodin odpoledne. Od prvního září do konce října se zkracuje provoz ve všedních dnech (pokud nejsou svátky) do čtyř hodin. Poslední prohlídka začíná padesát minut před ukončením provozní doby.



Přítomný zaměstnanec (svou statností připomínající skutečného horníka) musí zajistit nejen službu průvodcovskou, ale i prodej vstupenek, suvenýrů či občerstvení. Pokud je zrovna v podzemí, může se stát, že si počkáme celou třičtvrtěhodinu, než se opět vrátí na povrch. Jistou komplikací může být i skutečnost, že do podzemí se naráz vejde jen patnáct návštěvníků, takže když přijde větší skupina, musí se rozdělit. Ale aby to nevypadalo, že nás vlastně chci od výletu odradit, protože hrozí spousta nejistot. To zase ne! Já byl z prohlídky nadšený. Už jen nutnost nandat si na hlavu helmu naznačuje, že nás čeká nějaké to dobrodružství. Obzvlášť nás s výškou lehce pod dva metry. Hmmm, jsem to moc nevylepšil, ale asi je fakt lepší napsat, že ti, co mají problémy se stísněnými prostory, by si pro Jiřetín měli vymyslet jiný program.



Celá prohlídka asi čtyři sta metrů dlouhé štoly vede tunelem vysokým právě asi ty dva metry (a méně) a širokým něco přes metr. Všude kape a teče voda, ze stěny vystupují nesmírně ostré hrany. O nich hned na úvod průvodce vypráví, že působily horníkům největší zdravotní problémy. Obsahují totiž arsen, jehož sloučeniny jsou jedovaté. Část návštěvníků se okamžitě začne vyptávat okolostojících, jestli dobře slyšeli. Všichni se pak znovu obrátí na průvodce, aby se ubezpečili, že neumřou, protože v tu chvíli už každý nějaký ten škrábaneček má.



Potřebu předčasně ukončit prohlídku má část turistů v místě, kde měli horníci malou kapli a kde kapající voda vytvořila malé jezírko. Zde totiž výklad pokračuje vyčíslením objemu vody, která je nad stropem a pod podlahou. Jedná se o miliony hektolitrů. Kdyby se strop provalil, budeme ze štoly venku za něco více než deset sekund.





Po prohlídce několika komínů a krásné žíly získáme základní informace o historii této šachty i hornictví v okolí vůbec. Končí se v místnůstce, kde ze stropu visí hnědé pseudokrápníky. Prý se nejedná o důsledek provalení jiřetínské kanalizace. To sloučeniny manganu zde vytvořily trochu té geologické krásy. Přiznám se, že já v tu dobu více sledoval vodu odkapávající ze stropu. Zdálo se mi, že kapky přibývají se stále vyšší rychlostí. Už si ani nepamatuji, kolik minerálů ta voda měla. Asi devět, ale ne každý minerál musí být zrovna pitný.




Ještě něco k té historii. Štola Svatého Evangelisty byla založena asi v roce 1781. Měla sloužit především k těžbě stříbra z galenitu a mědi z chalkopyritu. Pro malou výtěžnost byl však důl už v roce 1804 opuštěn. Během devatenáctého století byl dvakrát otevřen, ale bohatství svým majitelům rozhodně nepřinesl. V roce 1934 byl učiněn první pokus udělat ze štoly turistickou atrakci. Válka (a vše, co se od ní historicky odvinulo) rozvoj turistiky přibrzdila, a tak ke znovuotevření pro veřejnost došlo až ve zmíněném roce 1999.