K prvnímu rozhovoru naší nové série o sportovcích Českolipska jsme si vybrali reprezentanta královny sportů – lehké atletiky. Josef Adámek (19) vystřelil jako kometa a každým závodem si zvyšuje svůj osobní rekord, letos získal první individuální medaili na mistrovství republiky, a hned zlatou. Jeho sportovním vzorem je italský výškař Gianmarco Tamberi, trénuje pětkrát až šestkrát týdně a letošní rok přešel na hostování z AC Česká Lípa do Athletic Club Ústí n./L.
Jak dlouho již atletiku děláš a jak ses k ní dostal?
Atletice se věnuji asi tři a půl roku, ale není to jediný sport, který jsem kdy dělal. Od mala jsem hrál fotbal, a právě někdy v patnácti letech jsem přesedlal na tento individuální sport. Ke skákání jsem se dostal, jak jinak, kvůli holce. Řekla mi, že mám talent a jestli bych to nechtěl zkusit. Talent mi byl v tu chvíli jedno, protože já to dělal jen kvůli ní. Později jsem slyšel větu: „Budeme jen kamarádi,“ no a od té doby chodím s atletikou.
Máš rád kolektivní sporty? Někteří atleti jsou trochu toporní při míčových hrách. Jak to máš ty?
Míčové sporty mě baví a nebojím se říct, že mi celkem i jdou. Jak jsem už prozradil, fotbal jsem hrál a u volejbalu nebo basketu zase hodně těžím ze své výšky a odrazu.
Tvými největšími úspěchy jsou vítězství na mistrovství České republiky a druhé místo na mezistátním utkání. Vzpomeneš si na své první vítězství?
První vítězství si nepamatuji, ale vzpomínám si na první závody. Byl to krajský halový přebor v Jablonci nad Nisou a skončil jsem, tuším, třetí.
Letos nastupuješ za družstvo Ústí nad Labem, můžeš nám říct něco o tom, proč nezávodíš za svou rodnou Lípu?
Samozřejmě, že bych za Lípu závodil rád, ale není tu tolik atletů, aby se dalo poskládat lepší družstvo než do krajského přeboru. Takže každý, kdo chce skákat vyšší soutěže, musí někam na hostování. Já jsem se letos rozhodl pro Ústí nad Labem.
Proč zrovna Ústí? Nejsou Liberec, Jablonec nad Nisou nebo i Mladá Boleslav blíž?
Liberec a Jablonec jsou ve stejné lize jako Ústí, které mi však nabídlo nejlepší podmínky.
Jak to již ve sportu bývá, některé ročníky bývají konkurenčně slabší. Jaký máš názor na svůj ročník, případně na ročníky pod a nad tebou?
Když vyhrávám, tak mi konkurence vyhovuje. Teď ale vážně, třeba v nižších kategoriích se mi zdá, že je konkurence větší a s ohledem na věk se skáče výš, než třeba u nás. Bohužel, ne tak často těmto skokanům vydrží forma a zdraví k tomu, aby mohli úspěšně pokračovat.
Mohl bys nám prozradit své plány do budoucna, co se týče sportovní kariéry?
Na konci měsíce srpna se v Kladně uskuteční MČR v kategorii do 23 let. Doufám v umístění nejvyšší.
MČR je blízká budoucnost. Co trochu vzdálenější? Myslíš, že se jednou dostaneš na takovou úroveň, že by ses mohl atletikou živit? Například v pražské Dukle?
Jako každý atlet mám sen, a tím je sen olympijský. Vydělávat si sportem by bylo krásné, ale prosadit se na takovou úroveň, to už je o dost těžší.
Stíháš dělat kromě sportu ještě něco jiného?
Ano… jíst, spát a být líný.
Jak zvládáš spojit školu a sport na vysoké úrovni?
Je to těžší, než jsem si myslel. Snad tu maturitu na druhý pokus zvládnu. Spojit sport a studium na vysoké škole bude ještě horší.
Kam jdeš na vysokou školu? Vybral sis sportovní obor, kde by ti mohli vyjít vstříc, vzhledem ke tvým úspěchům, nebo je ti bližší jiný obor studia?
Momentálně jsem přijat na vysokou školu do Liberce, obor pedagogika, specializace tělesná výchova a zeměpis.
Mnoho sportovců, včetně těch mladých, v dnešní době propadá občas až směšným trendům, co se týče stravování. Jak to máš se životosprávou ty? Hlídáš si, co a kdy jíš, nebo si dáš to, na co máš zrovna chuť?
Vždy dva dny před větším závodem jím věci, které mi sedí a po kterých vím, že se nebudu cítit těžce nebo špatně. Před tréninkem taky na kebab nechodím, ale že bych si každý den počítal přijatou vlákninu, cukr atp., to u mě opravdu nehrozí.
Některé sportovce nebaví sledovat sport, ani ten svůj. Jak to máš ty?
Strašné rád se kouknu na jakýkoliv sport v televizi. V době olympiády je to pro mě, jakožto fanouška sportu obecně, o to víc fajn. Na druhou stranu, když občas vidím, kolik lidí chodí na fotbal, třeba i na nižší soutěže, tak mi to je vůči jiným sportům trochu líto.
Chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům?
Je fajn vyhrávat, ale něco se tomu musí podřídit.