Patříte doslova k objevům naší ankety Osobnost Českolipska. Řada čtenářů byla překvapena, že blízko nich bydlí někdo, kdo si zahrál Jamese Bonda. Jaká byla spolupráce s americkými filmaři?
Stručně řečeno – skvělá! Nemohu zde ani jednoznačně říci, že to byli pouze američtí filmaři. Film, na kterém jsme spolupracovali, respektive scény, které jsme pro tento film ve francouzských Pyrenejích točili, realizovala anglická firma E.O.N, speciálně k tomto účelu zřízená. Byla to „směsice“ převážně anglicko-francouzsky mluvících specialistů, kteří perfektně věděli, co chtějí, co musí a mohou udělat. Vůbec nebylo k poznání, kdo je „ze za louže“ a kdo „jen Evropan“. Samozřejmě, že vedoucí posty štábu „měli v rukou“ Američané, ale nepřipadalo nám, že bychom si nerozuměli – spíš naopak…
Jste vůbec v konečné podobě filmu k zahlédnutí?
Možná to vyzní neskromně, ale jsem! Problém je spíš v tom, že „se poznávám“ asi nejspíše jen já - tak dobře to ti filmaři umějí udělat - a to spíše podle scének a situací z natáčení, které si budu asi již do konce svého života ve svém vědomí „přehrávat“. V těch krátkých sekvencích filmu, v nichž skutečně letí L-39, jsem buď já (letoun JB) nebo dnes již nežijící angličan Mark Hanna (syn někdejšího vedoucího skupiny Red Arrows). Jako ti „druzí“ létali buď Rolf Meum (Nor) nebo Tony Smith (Angličan – majitel druhé L-39, která ve filmu létá).
Setkal jste se osobně s některými herci nebo při Vašem natáčení vůbec nebyli?
Samozřejmě, že jsem se setkal s většinou herců, kteří v našich scénách hrají. Protože se jedná dle scénáře o „velkoakci“ na nejmenované horské letecké základně (ve skutečnosti horské letiště Peyresourde Balestas – LFIP), které se v plné lyžařské sezoně změnilo díky „scénickým maskérům“ v afgánskou základnu, vystupují zde desítky různých postav. Denně se točily typické americké „ohnivé scény“, v nichž pojíždějí a prolétávají skutečná proudová letadla – české L-39. No a jak to bývá asi zvykem či pravidlem, hlavní „star“ tyto záběry „obohatí svým já“ až někde jinde, v příjemnějším a méně drsném prostředí. Každopádně jsem se dobře poznal se všemi „dablery“ Jamese Bonda a já se „soukromě“ počítám za čtvrtého.
Bylo natáčení riskantní? Chtěl režisér nějakou akci, kterou jste mu museli rozmluvit? Ve filmu vypadají scény velmi akčně?
Nesnadná odpověď. Když při přípravě a rozboru režisér nastínil záměr, jak si představuje naplnit scénář, mnohokrát jsme záporně kroutili hlavou. Pečlivým rozborem požadavků a našich možností jsme nakonec „dali společně dohromady“ reálný plán, jak se zhostit požadavku a vrátit se s letouny bez jediného poškození zpět na letiště, odkud se k natáčení startovalo (Tarbes – LFBT – Francie). BEZPEČNOST bylo hlavní motto každého denního rozkazu filmového štábu, který byl vydáván s téměř vojenskou operační pečlivostí. Každopádně jsem za dobu natáčení a praktického velice nízkého létání (cca 40 letových hodin) v tomto prostoru francouzských a španělských Pyrenejí získal zkušenosti a dovednosti, že „úkol podlétnout Nuselský most“ bych v té době nepovažoval za nereálný...
Každopádně mottem Marca Wolfa – aerial director (něco jako režisér letových scén) - bylo co nejvíce natočit v reálu a jen nemožné dodělat digitálně, takže jsme se při té práci často dost zapotili. A nejenom my. Při jednom z natáčení mi do přední kabiny „posadili“ kameramana (Adam Doylle se myslím jmenoval), ten si vzal na rameno mechanickou trofejní 35mm kameru (relativně lehká, velkému přetížení odolná). Mým úkolem bylo v co nejvyšší rychlosti (tak 450-500km/h) naletět proti kolmému svahu skály v její dolní části, prudce převést letoun do stoupání co nejblíže té skály … a kinetické energie mít tolik, abychom tu skálu o převýšení asi tisíc metrů dokázali bezpečně přeletět. Tohle měl a ve skutečnosti Adam opravdu nafilmoval kamerou, která v dolní fázi manévru „vážila“ díky našemu přetížení kolem 50kg. Samozřejmě, že se muselo myslet i na situaci, že ji neudrží. Proto kamera byla popruhy zajištěna tak, aby při případném „neudržení“ nikterak nezabránila přitažení řídící páky nutné pro přechod do strmého stoupání. Kdo se „bál“ víc, je už dnes těžko posuzovat, ale scénu jsme zvládli na první „ekšn“. Oba jsme byli rádi, že režie po vyvolání záběru řekla OK
Byli jste s filmaři nějak ve spojení i později? Zúčastnili jste se například premiéry filmu?
Přímo s produkcí E.O.N ne, ale já osobně z této práce mám dodnes trvalé kontakty se Stephanem Brugnolo – Francouz žijící ve Švýcarsku, který měl po dobu natáčení „na hrbu“ naši skupinu (pět lidí) a o kterou se staral už od našeho mezipřistání k doplnění paliva. Během vlastního natáčení, respektive našeho létání, úspěšně „uklidňoval“ všechny složky vojenského dohledu nad francouzsko-španělskou hranicí, francouzský letecký úřad, zelené a jiné aktivisty, kterým naše letová činnost v těchto nádherných horách mohla být trnem v oku. Premiéry v Anglii jsme se nezúčastnili, ale byli jsme pozváni s kolegou, který se mnou přelétl letoun do a z Francie (Vladimír Kvarda) na českou premiéru, která začínala v 0:07 hodin v kině Blaník (pokud si dobře pamatuji 2.1.1998). Při cestě vozem zpět na Odolenou Vodu nás stavěla policejní hlídka, která pravděpodobně měla za úkol provádět kontrolu řidičů na požití alkoholu. Dotazem zjišťovala od řidiče, zda požil. Vladimír příslušníkům suverénně odvětil, že nikoliv, protože jedeme z kina, kde jsme byli na premiéře! Že jsou tři hodiny ráno, to nám došlo, až když jsme odjížděli. Dotyčným policistům tahle pravda asi s ohledem na celonoční službu divná nepřipadla, každopádně nebylo třeba ani praktického důkazu.
Druhý díl rozhovoru je tady.
------------------------
Ladislav Šnýdr se narodil roku 1947 v Mladé Boleslavi, patnáct let žil s rodiči v Klášteře Hradišti nad Jizerou. V letech 1962 - 1966 studoval SPŠ strojní v České Lípě. V letech 1966-1970 absolvoval Vyšší letecké učiliště Košice – pilot posluchač L-29, Mig-21. V rozmezí let 1970-1979 působil jako stíhací pilot PVOS na Mig-21. V letech 1980-1982 jako dopravní pilot ČSA (Jak-40). Následující roky (1982-2007) byl zkušebním pilotem v Aeru Vodochody (L-29,-39,-59,-139,-159 L-410 Ae270). V současnosti je kapitánem letounu Silesia Air, s.r.o. (C525CJ). Je ženatý, má dvě děti a jednoho vnuka, trvale bydlí ve Starých Splavech.
