A když píši, že funguje, tak tím myslím, že opravdu funguje. Sice je na ní umístěno ještě více antén než na jedné nejmenované rozhledně, která mohla být symbolem České Lípy, ale při příchodu či příjezdu k ní na nás čeká nejen informační tabule, ale i stánek se vstupenkami, razítkem, pohlednicemi, turistickou známkou a občerstvením.
Pro neznalé bych měl nejprve upřesnit, kde Sokolí vrch leží. Pojedeme-li autem do Děčína přes Benešov nad Ploučnicí, odbočíme těsně před značkou oznamující začátek Děčína doprava do obce Dobrná. Pozor: z našeho směru není k rozhledně směrovka, z opačného ano.
V Dobrné pak odbočíme doleva a po polní cestě dorazíme až k závoře. To už rozhlednu, postavenou T-mobilem v roce 2004, uvidíme. Samozřejmě můžeme jet i z druhé strany od České Kamenice. Vyrazíme-li k vrcholu pěšky, tak zřejmě od vlakového nádraží v Markvarticích.
Rozhledna se stala oblíbenou i pro cyklisty obzvlášť díky možnosti občerstvení na vrcholu ve výšce 506 metrů nad mořem a nádherné jízdě po planině před vrcholem. Naposledy se na rozhlednu v tomto roce můžeme vyšplhat během října, poté bude až do dubna zavřena. Nyní je otevřena denně mimo pondělí od deseti do sedmnácti hodin. Za dvacet korun (pro dospělé, děti třináct) můžeme zdolat 162 schodů a rozhlédnout se do kraje z výšky 31 metrů nad povrchem. Celkově je však věž vysoká 51 metrů.
Nejprve je nutné trochu překonat strach, neboť na vyhlídkové plošině budeme stát jen na kovových mřížích a pod sebou budeme mít ty tři desítky metrů k matičce zemi. Rozhled opravdu stojí za to. Obzvlášť Děčín budeme mít doslova jako na dlani. Za ideálního počasí (které já jsem neměl) uvidíme nejlepší kousky z Českého i Saského Švýcarska, Lužických hor, Českého středohoří a Ralské pahorkatiny. Nemůžu dosvědčit, že jsou vidět i některé avizované vrcholky Krkonoš či Krušných hor.
V opravdu pestré změti kopců se budeme nejlépe orientovat za pomoci obrovské panoramatické pohlednice (zde má panoramatická fotografie s Děčínem).
