V neděli 13.5. 2018 jsme se, žáci a učitelé ZŠ a MŠ Klíč, brzy ráno shromáždili v České Lípě před kinem Crystal, odkud jsme vyjeli do Prahy na letiště Václava Havla. Rozloučili jsme se s rodiči a přesně v 10:05 nás maličké letadlo unášelo směr Varšava, hlavní město Polska…
Naše osmičlenná výprava, tři učitelé a pět žáků, byla zpočátku letem poněkud zneklidněna, neboť letadýlko nápadně připomínalo model z vajíčka Kinder Surprise, ale přežili jsme, a druhý let do polského města Řešov jsme již absolvovali úplně klidní daleko větším letadlem. V městečku Ležajsk nás už očekávaly naše hostitelské rodiny a my se mohli rozejít, abychom si po dlouhé cestě odpočinuli a nabrali síly na následující týden s programem Erasmus + v Polsku.
Pondělí začalo přivítáním ve škole a její prohlídkou. Poté se jednotlivé země představily pomocí prezentací a vydali jsme se na radnici za panem starostou. Tam jsme byli mile pohoštěni a jako dárek jsme dostali dřevěné hračky, neboť je městečko Lažajsk proslaveno jejich výrobou. To byl dárek!! Nadšeně jsme je zkoušeli celou cestu do školy, ani nám nevadilo, že jsme zmokli, a pak ještě při obědě, který byl mimochodem opravdu výtečný. Poté jsme měli učitelský meeting, zatímco děti si vyráběly keramická zvířátka. Jejich výtvory byly skutečně roztomilé! Pak se všichni rozešli do rodin a my ještě povečeřeli společně s ostatními učiteli a již se těšili na další den.
Úterý začalo nedaleko od Ležajsku v malé vesničce, kde se nacházel statek s hrnčířským kruhem a my mohli celý den tvořit vázičky, mističky, hrnečky, malovat si ručně píšťalky a prohlížet si původní vybavení hrnčířské usedlosti. Po obědě jsme se přemístili k zámku Łańcut.
Zámek pochází ze 17. století a je mimořádně zachovalý. Prohlédli jsme si jeho bohaté interiéry a s druhou paní učitelkou jsme si dokonce zazpívali v koncertním sále. Nejvíce nás asi zaujala rozsáhlá sbírka kočárů, viděli jsme jich přes 60. Počasí nám opět příliš nepřálo, tak jsme se po návratu do Ležajsku rozešli do rodin a ubytování.
Středa probíhala v prostorách školy. Měli jsme možnost nahlédnout polským učitelům do hodin a sami se i zapojit. Začali jsme výrobou zdravých sendvičů, poté jsme se zúčastnili hodiny výtvarné výchovy pod vedením našich kolegyň z Finska a závěrem jsme se podívali na hodinu matematiky v angličtině vyučovanou naší paní učitelkou Petrou Plíhalovou. Paní učitelka Kykalová zase představila lapbooky v přírodovědě metodou CLIL. Před obědem jsme se ještě naučili pár frází v polštině a naše děcka modelovala zvířátka z barevné plastelíny.
Oběd byl opět velmi dobrý, pak jsme jen vzali deštníky a vyrazili do nedalekého muzea dřevěných hraček. Překvapilo nás, kolik zvláštních triků lze provádět s hračkami ze dřeva, poháněnými pouze vlastní silou. Celkem jsme se pobavili nad různými zobajícími ptáčky, kývajícími se kohouty a pochodujícími slepičkami. Poláci je hromadně nazývají „ptáky klepáky“ a jsou na ně patřičně hrdí. V malém muzejním obchůdku jsme měli šanci nakoupit dřevěné suvenýry. A protože opět lilo, rozešli jsme se po tomto zážitku do sucha a tepla v hostitelských rodinách.
Ve čtvrtek ráno jsme šli znovu do hodin vedených našimi i polskými kolegy, a pak následovala přehlídka polských folklorních tanců. Kluci i holky v pestrobarevných krojích doprovázeni kapelou – to byla nádhera! Jelikož jsme měli za úkol také nacvičit kulturní pásmo z naší země, přišla řada i na nás. S paní učitelkou Hankou jsme zpívaly české lidové písně a naše děti je ztvárnily pohybem. Úspěch jsme sklidily mimořádný. Do konce týdne za námi lidé chodili a chválili českou výpravu, takže jsme ostudu rozhodně neudělali!
Baskové skákali na skleničku s vodou, což bylo velmi netradiční, Lotyši nás učili jakési poskoky a Finové vyburcovali celý sál ke známému tanci „Letkiss“. Závěrem nás polský taneční soubor naučil polonézu a její různé variace. Bylo to opravdu vydařené akční dopoledne. Po obědě následovala kreativní činnost – modelování broží. Moc nás to bavilo a po následném vypálení jsme si domů odnášeli velmi pěkné, i nositelné, výrobky. Tento den byl ale výjimečný i tím, že nás večer čekal varhanní koncert v místní bazilice. Po šesté hodině jsme se shromáždili uvnitř, kde ještě probíhala mše, což byl pro mě neobyčejný zážitek, neboť je Polsko velmi věřící země. Když místní lidé hlasitě zpívali modlitby a poklekali při tom na studenou podlahu, nedalo se nepřidat. Následoval překrásný koncert, ze kterého šel doslova mráz po zádech, a užili si ho i naši žáci. Bazilika měla nádhernou akustiku a byla opravdu bohatě zdobena, takže bylo celou dobu co pozorovat. Byli jsme moc rádi za takový nevšední zážitek. Děti se pak rozešly do rodin a učitelé přemístili do nedaleké restaurace na závěrečnou společnou večeři.
Pátek byl už dnem posledním, obdrželi jsme tedy certifikáty a každá výprava se několika závěrečnými slovy rozloučila. Poté jsme se autobusem dopravili k jezeru, kde nás čekal výlet na kánoích. Protože mrholilo, našlo se jen pár odvážlivců. Naše Vilma pádlovala s jednou paní učitelkou z Finska a Áďa s tou druhou. My s Davidem jsme se nakonec rozhodli veslovat také. Jelikož to ani jeden z nás moc neuměl, je pravda, že jsme chvíli váhali. Ještěže jsme jeli! To bylo srandy! Už po několika minutách jsme měli úplně mokré nohy, neboť nám cákala voda z pádel a neustále jsme se točili v kruhu na místě, protože jsme úplně nepochopili systém řízení kánoe… ????
Když jsme dojeli na konec první půlky trasy, zjistili jsme, že vypadáme oproti ostatním dvojicím jako dva vodníci, pak se ale situace úplně obrátila. Začalo lít jako z konve, což do té doby ostatním zcela suchým členům posádek sebralo vítr z plachet, a my vyrazili do čela. Už jsme toho totiž nemohli moc zkazit. Já jsem pochopila úlohu kormidelníka a David jako zodpovědný háček nepřestával veslovat ani na chviličku. Předjeli jsme nejen všechny zkušené vodácké dvojice, ale dokonce i pana instruktora! Rozkaz sice zněl jasně: „Nikdo nesmí předjíždět instruktora ve žluté lodi!“ …ale rozjetý vlak nezastavíš… Znáte to. ???? Každopádně adrenalin i zážitek to byl pro nás veliký, i přestože jsme se vrátili všichni kompletně zmáchaní. Pochutnali jsme si na palačinkách a odjeli se převléci do suchého oblečení. Pak už jsme se jen naposledy rozloučili se všemi výpravami (lotyšskou, baskickou, finskou i místní polskou), sbalili si kufry a po krátké noci se vydali na letiště opět směr Praha.
Zájezd do Polska v rámci programu Erasmus + byl pro nás všechny jistě nevšedním a velmi zajímavým zážitkem. Již nyní se těšíme na další výjezdy! Projekt pokračuje ještě příští školní rok.
