Stejně se neubráním srovnání Ománu s Alžírskem, kde jsem tenkrát strávil 2 roky. Obě země mají ve svém prostoru nejen společné prvky pouště a nehostinných kamenitých hor, ale i svého zvláštního přímořského ducha. Jejich rozsáhlé pobřeží nabízí bezpočet zajímavých míst k objevování, ale dává rovněž příležitost podniknout i atraktivní výlety, při kterých ztratíte nejen pojem o čase, ale také o poloze, kde se nacházíte.
Třetí den našeho dovolenkového pobytu nás zastihuje na dopoledním výletě po ománském zálivu. Malá motorová loď se 14 pasažéry startuje z přístavu čtvrti Al Mouj – jinak to víceméně luxusnější části muskatské metropole -, aby po více než hodině dynamické plavby po vodní hladině přistála u malebných ostrovů s dechberoucí modrozelenou hladinou. Je to téměř jako zázrak: motorová bárka uhání po moří, po chvíli nechá za sebou obrysy muskatských břehů a člověk si připadá, že je zcela ztracen kdesi v Indickém oceánu. A pak se najednou objeví Daymaniatská skaliska.
Kapitán Andrew, kterého jsem podle hubeného vzezření tipoval na nezkušeného mladičkého studenta, nám s úsměvem nabízí chutné sendviče, které po pozření vystřídají šnorchly a ploutve. Připadal mi na začátku jako tintítko, které si hraje na mořského vlka s velkým egem, ale krutě jsem se zmýlil. Zjistil jsem zakrátko, že jeho pozitivní duch je nabit bohatými zkušenostmi, a když jsem se po náročném hodince potápění nemohl vyškrábat na kymácející loď, ochotně mi podal jednu ruku a druhou vytáhl na palubu. Skutečný prožitek často mluví jasněji než mylně vyhlížející fyzický aspekt.
Ne, želvy při potápění bohužel nevidíme, na to nejsme až tak zkušení borci, ale nádherné rybky u dna ano. Pro ně stojí za to se vrhnout na půl hodiny do slané pěnivé masy a snažit se prozkoumat pobřežní vody, které jinak hlídá námořní policie. Ta musí mít lokální vody evidentně pod kontrolou, protože pečlivě ověřuje každou ze 4 lodí, které ten den vyplují směrem k výletní destinaci. Když přistáváme u korálových skvostů, abychom se mohli potápět, objevují se bleskurychle a spočítají bezprostředně pasažéry, aby jim náhodou nikdo nepřebýval nebo nechyběl. Pořádek musí být!
Je to krásný výlet. Slunce žhne, ale ne tak, aby nebylo nepříjemně, ráno je ještě spíše chladněji při vyplutí, ale pak u korálových útesů spočine na ideální teplotě. Po hodině potápění kolem lodi se přepravujeme k nedaleké pláži, kde se dá jen tak pohodově lenošit na písku anebo se vrhnout na cákačku do vody. Zaplavat si kolem ostrých útesů anebo se nadále potápět a obdivovat mořské dno. Andrew na mne volá, abych zaplaval jinam, kde jsou želvy prý ke spatření, ale když se tam doploutvím, tak spatřím pouze pár barevných rybiček. Bývají tu prý ke spatření i delfíni, ale to bychom museli mít štěstí a vydat se trochu dále. Ale nevadí mi, že prostě nevidíme vše, stačí, když tento výlet prožíváme jako rodina. Je to vskutku relaxující dopoledne, na které v rámci celého ománského pobytu nezapomeneme. Vytrhává nás z klasického modelu nezáživného, statického pobytu u moře. Živý výlet s aktivním plaváním či potápěním má rozhodně do sebe. I když nás návrat do přístavu Al Mouj ukolébá svou rutinní plavbou, jsme naplněni tou energií, která drží naši duševní pohodu hodně vysoko po celý zbytek dne.
K příjemně prožitému dni pak už jen stačí dát si autenticky připravený kokosový nápoj aneb se dojít večer pobavit do zábavního parku s klasickými atrakcemi jako je ruské kolo, řetízkový kolotoč anebo dlouhá skluzavka, kde nezletilí Ománci bláznivě dovádějí. Na vše samozřejmě z velkého plakátu u vstupu dohlíží oblíbený sultán. Jeho duch jako by neustále bděl nad ománským lidem, o který se léta staral.