K bydlení v městě, které má pět tisíc obyvatel, patří spousta úskalí. Věčně si vybíráte mezi dvěma restauracemi, které vám zbyly ve výčtu těch, kam jste ochotni jít, po osmé hodině nikde neseženete ani rohlík, a z večírku jezdíte ještě dříve, než začne, protože poslední autobusy domů jedou v deset.
A pokud chcete z téhle spousty poměrně malicherných problémů udělat problémy významné, udělejte z tohoto města turistickou destinaci.
Vítejte v Doksech.
V Doksech žiji od narození. Všude je odsud blízko - do Prahy, do Lípy, do Boleslavi… Máme tu krásnou přírodu a bohatou historii, ale jak již bylo řečeno, také bohatou základnu turistů. Jsem si naprosto vědoma toho, že do našeho městečka a okolí přinášejí slávu, finance a život, a kdybych bydlela jinde, stěžovala bych si, že tam je přece nuda. To mi však vůbec nezabrání udělat si z toho trošku srandu a přiblížit vám, jaké je v takovém městě bydlet, a na co my, obyvatelé, rádi poukazujeme.
1. Když někomu řeknete, že jste od Mácháče, vybaví si festival. Ten my, upřímně moc nezbožňujeme, ale dobře se na něj připravujeme. Než vypukne, děláme si válečné zásoby potravin, protože dobře víme, že v obchodech po náletu hladových festivalových tanečníků nezůstane ani žvýkačka.
Navíc si nemusíme ani kupovat lístky, obyvatelé v okruhu asi 2 kilometrů mají zážitek až domů, do postele. Oslabený zážitek však plyne nejspíše díky kvalitní aparatuře až někam do Zahrádek a obyvatelé v okruhu do jednoho kilometru to mají pro efekt i s lehkým zemětřesením.
2. V souvislosti s bodem 1 se nás spousta lidí zeptá, zda tam chodíme a dáváme si rekreační drogy.
3. Abyste si mohli dobře představit čekání na nákup základních potravin někdy uprostřed sezóny, představte si pobočku České pošty 23. prosince.
4. Všude. Jsou. Školky.A v létě tábory. Mají naprosto vojenský režim, takže vždycky prochází kolem mého domu ve stejnou dobu, a garantuju vám, vždycky o sobě dají vědět.
5. Máte obrovský výběr z letních brigád.Nejvíce jich je logicky asi v restauračním byznysu, kam se vždycky nahrne obrovské množství studentů z celého širého okolí a já nebývám výjimkou. Je libo pracovat rovnou na pláži, nebo dáte přednost rušnému centru města?
6. No, ale když tohle všechno skončí, je tu mrtvo jako někde na poušti. Je to až smutné, v kontrastu s živým slunným létem, kde vám dělá všude společnost plno lidí a nikdy nebýváte sám, je zima ještě o to depresivnější. Na lavičkách najednou nikdo nesedí, na houpačkách se nehoupou žádné děti, nemusíte uskakovat cyklistům a všude je tu hrozné ticho.
I když si někdy zanadávám, jak není kde zaparkovat, že slyším diskotéku až domů nebo že na žvýkačky čekám ve frontě půl hodiny, když to tu všechno ztichne, chybí mi to. Člověk při tom chaosu připadá nějak… živěji.
Pája Kašparová,