Dnes je 27. 11. 2024
svátek má Xenie

Studentlajf: Časová osa apokalypsy

Několikrát jsem slyšela své vrstevníky uprostřed diskuse o tom, jestli by prý vydrželi žít bez všech těch moderních vymožeností, která začne tím, že někdo vyřkne, že není závislý na internetu.

Náhoda tomu chtěla, že jsme si to všichni mohli minulý týden vyzkoušet. Česko ovládla vichřice, která odnesla, co jí přišlo pod ruku, udělala obrovské škody a stovky domácností si ještě ani v úterý ráno nemohly udělat čaj. To si samozřejmě uvědomuji, berte mě prosím s rezervou. Chtěla jsem spíše tak trochu s nadhledem upozornit na to, jak jsme naprosto všichni, i když si to neuvědomujeme, na technologiích či elektřině závislí natolik, že bez nich fungovat nejde. Ulehčují nám každodenní úkony, máme díky nim světlo, teplo a můžeme se najíst. Jak to v ten den, kdy jsme o tohle všechno přišli, vypadalo u nás?

8:30 Všude po bytě asi praskly žárovky nebo co, v domě je proklatá zima a náš otec, který o víkendu bez výjimky sleduje ranní zprávy, teď sedí tiše v křesle a tupě zírá. Asi nefunguje elektrika.

8:35 Pokouším se otevřít vchodové dveře, orkán mi je vyráží z ruky a pouští dovnitř hromadu listí. Kdo to bude zametat, větře? Navíc už začínám chápat, že se teda něco děje. A to něco se děje zrovna v den, na který jsem odložila všechny resty. Chvíli jsem naštvaná na dnešní dobu, na spoléhání jenom na technologie, ignorování předpovědi počasí.

9:00 Kromě elektriky vypadne i signál, svítím rudě vzteky. No, co kdyby se mi přece něco stalo, teď jsem v pasti.

9:30 Jelikož jsem ale pro každou flákárnu, rozhodla jsem se si to v pasti alespoň zútulnit, zamotávám se do deky a na svém na dvě hodiny nabitém notebooku pouštím Lídu Baarovou. Jinými velmi kritizovaný film, já si však troufám tvrdit, že mi teď celé Doksy můžou závidět, protože moc lidí na film asi zrovna nekouká.

11:30 Plynový sporák vás sice může kdykoliv zabít, teď se ale hodí. Není závislý na elektřině, takže můžeme mít řízky. JOO!

11:31 Bez kaše. Sakra.

12:00 Najedená usnu nudou.

16:00 Napadne mě, že se budu vzdělávat a otvírám knihu o maturitě z němčiny. Tak ne, tak nakonec zjišťuju, že na tohle se ještě nenudím dostatečně. Skončím typicky u knížky Kafe a cigárko.

17:00 Celá rodina stojíme v obýváku, sháníme svíčky, protože se setmělo, a sledujeme z okna, jestli sousedi nemají rozsvíceno. Stane se to takovou společenskou hrou. Inu, v nouzi si lidi závidí i světlo.

18:30 Moje sestra už nemůže být ve tmě a bez signálu a vydá se na autobus do Prahy, že jde prý stejně zítra do školy. Vyprovázíme ji a v jediné ulici, kterou se dá pohodlně dostat na zastávku, se válí stromy a další vypadají, že je budou na zem následovat.

18:40 Obcházíme proto půlku města, nesvítí se opravdu nikde a já se konečně začínám zbavovat paranoi, že nám jenom vypadly jističe a rodiče je nechtějí nahodit, protože jsme se sestrou zlobily.

19:30 Nevykoupaná se snažím usnout, kdo by to řekl, neohřívá se voda.

20:45 Jsem naštvaná na všechny bouřky a… co tam ti chlapi jako dělají neumí postavit sloup a pověsit dráty???!!! Chápu, že to tak jednoduché není, byla jsem naštvaná, že nemůžu usnout, ne na energetiky. Nudou jsem totiž spala už odpoledne.

4:30 Nudou se jdu koupat v ledové vodě. Ale už jsem 6 hodin spala!

6:30 Naskočil proud. Máme další problém. Nefunguje Wi-Fi.

Napište, odkud pocházíte a kdy jste se dočkali elektřiny! Uvidíme se u dalšího článku.

Pája Kašparová, pavlinakasparova3@gmail.cz