Plný kufr dárků? – Navždy jednou z UCL Alumni – Se sborem v Kensingtonu – Znova o počasí aneb Zima v Hyde Parku
(podle mailu rodině z 24. listopadu 2014)
Eseje jsou odevzdané, povinné prezentace v hodinách mám taky za sebou, tudíž si zase trochu (ale opravdu jenom maličkato) užívám volna. Pustila jsem se do nákupu vánočních dárků, protože tady už od Halloweenu svítí vánoční světýlka a ve všech obchodech a kavárnách vyhrávají koledy. A taky abych měla všechno koupené dřív, než si na Ježíška vzpomenou všichni ostatní. Je perfektní, když nemusíte shánět dárky v Praze, kde už vám všechno připadá obyčejné a zaboha nemůžete objevit nic speciálního. Tady stačí zajít do Tesca a hned bych měla plný kufr věcí, kterými bych zaručeně kohokoliv překvapila. Ještě, že mám ten obrovský kufr!
Pro zahraniční studenty (teda affiliates) tu tento týden pořádali minisérii přednášek s názvem Life after UCL. V jedné větě (respektive souvětí, jednoduché věty mi moc nejdou) bych hlavní myšlenku shrnula asi takhle: až odsud odjedu, nebude to znamenat, že UCL zůstane jenom údajem v mém životopise. Studenti, kteří (byť jen jediný term) na UCL studovali, se zařadí do skupiny UCL Alumni. Jako alumnus (neboli absolvent) se můžete kdekoliv na světě zúčastnit všemožných akcí, máte pořád přístup do univerzitní knihovny (což znamená mraky online zdrojů a naskenovaných materiálů). A v neposlední řadě se můžete obrátit na poradce z Career Centre, kteří jsou ochotni vám pomoct s přijímacími pohovory, životopisem a sháněním práce. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak se tady o své studenty starají. Je mi samozřejmě jasné, že jedním z důvodů je i vlastní zájem univerzity. UCL neustále bojuje o top místa ve světovém žebříčku (teď jsme zase jednou předhonili Oxford a jsme čtvrtí), a v tom boji se počítá úplně všechno. Ale když to srovnám s Českem, kde vám dají do ruky diplom a dál se o vás nikdo nestará, je mi úplně jedno, co k tomu univerzitu vede. Ať jsou důvody jakékoliv, je to perfektní (a pro české školství další téma k zamyšlení).
V pátek večer jsme opět koncertovali se sborem, tentokrát v katolickém kostele v Kensingtonu (levý dolní roh Hyde Parku). Our Lady of Victories Church je opravdu nádherný, pochází z konce 19. století, ale protože byl za války zničený při náletech na Londýn, je citlivě moderně zrekonstruovaný. A taky má skvělou akustiku. Znovu jsme slavili úspěch se Schubertem. Tady je jedna fotka z generálky, ať máte představu, jak vypadáme:
Náš sbor a orchestr v kostele Our Lady of Victories Church
Nebyl by to mail z Anglie, abych nezmínila počasí. Tenhle týden jsme měli poprvé opravdovou „zimní“ zimu. Tahle zima je jiná, než ta vlhká, podzimní. Má takový mrazivý nádech, i když teploměr pod bod mrazu ještě nespadne. Je to taková ta zima, co štípe do tváří a donutí vás vytáhnout šálu. Zima, kterou cítíte ve vzduchu, protože má specifickou „zimní“ vůni. Se zimou přišly i mlhy, spíš takové opary – ráno a večer. Jedním takovým večerním oparem jsem šla na ten sborový koncert. V Londýně je pro mě všechno, co Google Maps natrasují pod 2 hodiny, v „docházkové vzdálenosti“, a tudíž nemá smysl tam jezdit dopravou. Cesta se nakonec protáhla asi na 4,5 míle. Ale konečně jsem aspoň měla možnost přejít napříč celý Hyde Park, který se právě nořil do toho zvláštního večerního oparu. Tma, cestičky osvětlené mdlým světlem lamp klasického lucernového tvaru, co vypadají, jako by je rozsvěcoval lampář. Všude po zemi spadané listí, které v tom večerním vlhku vždycky tak hezky voní. Ani mi nevadilo, že se asi na půli cesty rozpršelo. Bylo to krásné. Jako bych se na chvilku ocitla na nějakém impresionistickém plátně. Myslím, že jsem někdy něco takového viděla, obraz lampy a pod ní kráčející postava pomalu mizící ve stínu ulice, snad nějaký z pražských soumraků Jakuba Schikanedera.
UCL Alumni:
http://www.ucl.ac.uk/alumni
Pocházím z Nového Boru a po maturitě na gymnáziu v České Lípě studuji překladatelství na FF UK v Praze. Nyní jsem v rámci programu Erasmus přesídlila na dva semestry do Velké Británie.
Předešlý díl si přečtete zde.