Dnes je 01. 12. 2024
svátek má Iva

My London Adventure 07

Co je reading week? – Motivující lekce boxu – Fair play, Díra u Hanušovic a Interstellar – Remembrance Sunday – Co si myslí britští školáci?

(podle mailu rodině z 15. listopadu 2014)

Minulý týden jsem měla volno, oficiálně reading week. Týdenní prázdniny v půlce semestru, aby se studenti vzpamatovali a napsali eseje, jsou perfektní nápad. Skoro všichni jeli pryč (z našeho kolejního „bytu“ odjela Angličanka do Dartmooru, Francouzka s Italkou domů a Číňanka do Dublinu). Já jsem zůstala v Londýně a ukázněně psala eseje. Mimochodem, odevzdávání prací je tu docela strašidelné. Celý proces je anonymní (vystupujete jenom jako studentské číslo) a působí hrozně oficiálně. Odevzdává se online, přičemž musíte zaškrtnout bambilion prohlášení, že jste se nedopustili plagiátorství. V případě, že se odevzdává i papírová kopie, jdete na studijní, tam vyplníte další dvoustránkový formulář a dostanete stvrzenku s razítkem, že práci přijali.

Na tradiční box jsem tentokrát dorazila já, dvě úplné začátečnice a rambo. Samozřejmě jsem skončila ve dvojici s rambem a ještě v pátek ráno na přednášce se mi třásly ruce. Funguje to tak, že jeden z dvojice má rukavice a druhý takové plácačky. Trénuje se série úderů a střídá se asi po 10 minutách. Ta „rukavicová“ část bývá makačka a ta „plácačková“ odpočinek. Tentokrát to tak nebylo! Po každém rambově úderu mi ruka s plácačkou odletěla dozadu a než jsem se dostala k vlastnímu trénování, už jsem nemohla. Ale bylo to motivující, snažila jsem se mu to aspoň trošku vrátit a dostala první pochvalu za „pravý cross”!

Kromě toho jsem byla třikrát v kině. České centrum tu pořádalo měsíční festival české kultury Made in Prague. A tak jsem až v Londýně konečně viděla Fair play a o týden později Díru u Hanušovic. Promítání pokaždé zakončila zajímavá diskuze, po Fair play se Sedláčkovou a expertkou na doping a po Hanušovicích s Krobotem.

Vypravila jsem se i na jednu novinku, na Nolanův Interstellar. Premiéra tu byla 29. října a film šel do kin 7. listopadu. O den dřív, 6. listopadu, bylo ve velkém kině na Leicester Square speciální promítání v 70 mm formátu. Náhodou jsem na to narazila, když ještě byly k mání docela slušné lístky, tak jsem šla. Na obrovském plátně (je dokonce speciálně zakřivené a naklopené) a s perfektním zvukem ani nevadilo, že moje slovní zásoba v oblasti fyziky je dost chabá, a co tam všichni celou tu dobu počítali, jsem moc nepochopila. Ale vy, co jste film viděli, určitě chápete, že i tak to stálo za to, a vy, co jste ho ještě neviděli, byste to měli jít zjistit!

Originální papírová poppy a moje korálková variace.

Taky jsem tu slavila narozeniny, tentokrát sama – procházkou, koncertem a prvním vánočním Toffee Nut Latte od Starbuckse. Na neděli 9. vyšla letos Remembrance Sunday (nejbližší neděle k 11. listopadu). Celý Londýn zaplavily poppies a všude se odehrávaly vzpomínkové akce. Já jsem se vydala se svou vlastnoručně vyrobenou korálkovou poppy (ta papírová mi zmokla) do Royal Festival Hall na Brittenovo Válečné rekviem. Koncert byl zajímavý už tím, že hráli a zpívali mladí hudebníci. Program uvedlo video, kde děti ze sboru vyprávěly, jak se na vystoupení připravovaly. Navštívily válečná muzea, mluvily s veterány a měly různé workshopy, aby co nejlépe pochopily, o čem ta skladba je. Dole je odkaz, protože si myslím, že video velmi dobře ilustruje, v čem se liší zdejší výuka a přístup k ní od té české. Děti se tu od nástupu povinné školní docházky učí hlavně přemýšlet, chápat (ne jenom se šprtat nazpaměť), umět říct, co si myslí, a hlavně si něco myslet.

Festival české kultury Made in Prague:
http://london.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/made-in-prague-film-festival/.
Válečné rekviem Benjamina Brittena:
http://www.southbankcentre.co.uk/whatson/remembrance-sunday-brittens-84201.
Úvodní video z koncertu:


Pocházím z Nového Boru a po maturitě na gymnáziu v České Lípě studuji překladatelství na FF UK v Praze. Nyní jsem v rámci programu Erasmus přesídlila na dva semestry do Velké Británie.

Předešlý díl si přečtete zde.