Deštivé dopoledne v Oxfordu – Slunečné odpoledne v Greenwichi – Zelení holubi v parku – Schubertova mše se symfonickým orchestrem.
(Podle mailu rodině z 19. října 2014)
Semestr je už sice v plném proudu, ale o víkendech mám pořád ještě čas na výlety. V sobotu jsme se s kamarádem vypravili do univerzitního Oxfordu. Říkali jsme si, že přece Anglie není jenom Londýn, a když už jsme tady, byla by škoda se nikam jinam nepodívat. Do Oxfordu jezdí několikrát denně různé autobusové a vlakové linky a trvá to necelé 2 hodinky. Předpověď počasí byla trochu nejistá, jako ostatně vždycky, ale nejsme z cukru ze soli, tak jsme to riskli. Pršet začalo, už když jsme seděli v autobuse. (Jeli jsme nakonec doubledeckerem a cestou zpátky jsme seděli nahoře vpředu!)
V Oxfordu lilo jako z konve, takže jsme celé dopoledne courali po městečku s deštníky (a i tak jsme docela promokli). Ale mělo to výhodu – většina lidí se deště očividně zalekla, takže jsme měli ulice skoro sami pro sebe. Na Oxfordu je zajímavé, že většina lidí tam přijede, najde centrum, zastaví se, rozhlédne a zeptá se: tak, a kde je ta univerzita? Ona se totiž špatně hledá, protože je všude! Doslova se dá říct, že celé městečko je vlastně univerzita. Samé věžičky, nádvoříčka, staré koleje a, bohužel, v tuhle roční dobu taky cedule, že „prostory přístupné pouze studentům a zaměstnancům univerzity“.
Po obědě se opět ukázalo, jak nepředvídatelné je ostrovní klima. I když to celé dopoledne vypadalo, že snad bude pršet dalších 40 dní a 40 nocí, po obědě se začaly trhat mraky. Zanedlouho bylo modro a my se konečně trochu ohřáli. Se sluníčkem se ale v ulicích objevily davy turistů, tak jsme celý zbytek odpoledne strávili v jednom z místních parků (ve stejném parku mimochodem na začátku listopadu odhalili lavičku Václava Havla).
Anglické parky mají takové zvláštní kouzlo – vypadají na jednu stranu „přírodně“, jako by se o ně vlastně nikdo moc nestaral a prostě je nechal růst. Na druhou stranu je ale každý strom a každý keřík přesně na svém místě, trávník je perfektně zastřižený (i když je zvláštní, že jsem tu ještě neviděla ani jedinou sekačku) a vlastně to působí jako přesně vyprojektované a do detailu promyšlené.
Týden nato jsme se vydali do Greenwiche. Ze všech možných způsobů dopravy (metro, vlak, loď) to nakonec vyhrál vlak (vlastně spíš taková příměstská linka nadzemky – Docklands Light Railway). Cestou se projíždí bývalými doky, které jsou přestavěné na různé administrativní a obytné komplexy, podél slepých ramen jsou restaurace a po nábřežních promenádách se prochází plno lidí. Trať je vyzdvižená asi tak na úroveň 4. patra a vlaky jsou řízené automaticky, takže je to jako ve sci-fi filmu. V samotném Greenwichi jsem už byla, takže nultý poledník a Royal Observatory jsme vynechali. Zato jsme ale objevili Greenwich Market a Greenwich Park.
Bylo hezky, takže jsme se brzy před davy turistů schovali do parku. Je taky nádherný a mají tam papoušky, vážně! Když jsem koutkem oka zahlédla prvního „zeleného holuba“, myslela jsem si, že se mi to jenom zdá. Příště už jsem se podívala lépe a opravdu tam létají hejna křiklavě zelených ptáčků. Čert ví, kde se tam vzali, ale jsou jich tam mraky na to, aby jen tak někomu uletěli.
Londýnské panoráma od Royal Observatory
Ve škole už uběhla dvoutýdenní lhůta na rozmyšlení, do jakých klubů nebo societies se kdo zapíše, a uzavírají se přihlášky. Já jsem se nakonec rozhodla pro Dance Society (balet, contemporary dance a možná zkusím i jazz) a na poslední chvíli jsem našla Music Society. Napadlo mě, že bych se tu mohla poohlédnout po nějakém sboru a našla tohle: velký Symphony Chorus, který vystupuje s celým Symphony Orchestra. Ačkoliv jsem do sboru chodila 15 let, se symfonickým orchestrem jsem ještě nikdy nezpívala. Po první zkoušce jsem přesvědčená, že to bude stát za to. „Koncertní sezóna” nám začíná už za týden Schubertovou mší v E dur, takže mám co dělat, abych se to naučila. Sopránový part se ale naštěstí dobře odposlouchává z nahrávek, tak to snad půjde.
Oxfordská lavička Václava Havla.
UCLU Dance Society.
Pátrání po zelených holubech.
Pocházím z Nového Boru a po maturitě na gymnáziu v České Lípě studuji překladatelství na FF UK v Praze. Nyní jsem v rámci programu Erasmus přesídlila na dva semestry do Velké Británie.
Předešlý díl si přečtete zde.