Po nějaké době jsem opět dostal chuť sepsat něco do Tmavosvětlého světa. Je to tím, že si potřebuji vylít srdce? To asi ne. Na to já nejsem. Často se s problémy rvu uvnitř sebe a nesnažím se tím obtěžovat ostatní. Žel bohu s problémem „končících prázdnin“ se jen těžko rve. Každou chvíli se setkávám s faktem, že krásné a veselé dny míjí, až se člověk nestačí divit.
Také jsem ale zastáncem tvrzení, že když něco pěkného končí, opět něco pěkného začíná. Nemyslím tím zrovna učení, ale spíše to, že budu opět s přáteli. Budu opět hrát florbal. Dopředu proto přemýšlím, abych měl na všechno čas, a pevně doufám, že budu mít. Dost však už o budoucnosti. Ohlédl bych se trochu do minulosti. Posledně jsem zmiňoval dovolenou v Beskydech a u kamarádů ve středních Čechách. To už je tak dávno. Srpen byl nabitý, ačkoliv jsem to neočekával. Stále jsem někde byl, někde přespával, někde vejletoval, někde si užíval života. Tak je to nejspíš správně. Na druhou stranu mám rád odpočinek. Toho se mi dostavuje až v posledních dnech.
Nejčerstvější zážitek pochází ze soboty 24. 8. Byl jsem společně s kamarádkou na letním festivalu Hrady CZ, kde hrálo spoustu předních českých kapel. I mé oblíbené. Festivalový areál byl narvaný k prasknutí, odhady mluví o 20 000 návštěvníků. Podělím se s vámi o fotku. I přes ty masy lidí jsme si to užili a jen tak na onen den nezapomeneme. Druhého rána jsme vyrazili na naší historicky první brigádu a vydělali si svoje historicky první peníze. Byl to krásný pocit. Už pomalu začínám chápat své rodiče, kteří se čertí, když penězi nešetřím.
Do prvního školního dne vykročím pravou nohou. Těším se, co mě čeká nového. Musím se totiž učit přemýšlet optimisticky, jestli chci na tomto světě zůstat šťastný. Tak mi držte palce.