Začínám nově. Tak nějak se vším. Než se ovšem rozohním nad prvním školním týdnem, rád bych se vrátil ještě zpět do léta a popsal vám, co nového jsem ve svém Tmavosvětlém světě objevil. Na jedné úvodní hodině ve škole se nás paní učitelka ptala: „Čím vás tyto prázdniny obohatily a co nového zajímavého byste nám mohli předat?“ Tak nějak bych to rád dnes situoval.
Čím mě letošní prázdniny obohatily? To se dá těžko popsat – spoustou zážitků, emotivních chvil, veselých i smutnějších momentů… Kdybych to mohl něčemu přirovnat, tak na začátku prázdnin jsem byl malý podnikatel s průměrným měsíčním ziskem a na konci jsem byl na vrcholu své slávy, kdy mé jmění dosahovalo astronomických jednotek. Prvního září se veškerý nabitý majetek uschoval do trezoru a teď na něj mohu pouze zasněně hledět a vzpomínat, jaké to bylo, všechno to získávat.
Nádherné zážitky a chvíle jsem prožil i poslední dva týdny prázdnin. Opět jsem se dostal k balónovému létání. Jak jsem tak běhal po tom poli s nataženým lanem a snažil se udržet balón o obsahu zhruba 3 000 kubíků, tak mi náhle docvaklo, že mnozí z vás dost možná ani neví, kde se takovéhle balóny vlastně vzaly. Jejich historie sahá až do konce 18. století a je spojena s tehdejší Francií, jmenovitě pak s bratry Montgolfiery (vlastníky fabriky na spodní prádlo), kteří, při pozorování schnoucího a nadnášejícího se prádla, vymysleli způsob létání. Tak se stalo, že dobrodruzi Markýz de Arlán a Pilat Derosiers přeletěli Louvre a Montgolfierové stanuli před králem Ludvíkem (zvaným „Král Slunce“). Král měl dvě možnosti – setnout jim hlavu, nebo je povýšit do šlechtického stavu. A jak to dopadlo? Dobře, jelikož se létá dodnes a hlavy se za to nikomu nestínají. Tento celý příběh je mnohem obsáhlejší a jeho veškeré detaily jistě naleznete v knihovnách nebo na internetu.
Co vám ze svých cest nabídnu dalšího? S přítelkyní Markétou jsme se rozhodli si poslední týden konec prázdnin ještě odložit, a tak jsme se chopili krosen a vyrazili na první vandr. Měli jsme pořádnou dávku štěstí na počasí – celý týden bylo zataženo a ošklivo a jediné dva dny, kdy jsme cestovali, bylo nádherně. Kromě toho, že jsme si obrazy z Českého Švýcarska navždy uložili do své paměti, uložili jsme je také do pamětí fotoaparátu značky Nikon a já vám s radostí pár fotek představím. První den jsme prošli Pavlino údolí u Jetřichovic, kde jsme narazili na cedule upozorňující, že je snaha opět přivést lososy do našich vod. To je dobře, protože lososí maso je vynikající a hlavně zdravé. Zuřiví ochránci přírody, promiňte. Další výlet byl „Za západem slunce“ a povedlo se nám ho parádně načasovat – výhledy z Mariiny skály na zapadající slunce jsou nezapomenutelné.
Druhý den jsme zase obcházeli známý Růžovský vrch. Ten je významný hlavně tím, že se zde nachází ještě původní lesy Českého Švýcarska – tedy hlavně bukové, dubové porosty. Pro naši krajinu ne úplně tradiční, o to více je to zajímavější. V prospektech jsme se pak dočetli, že tyto původní lesy byly v minulosti nemilosrdně káceny a místo nich vysázeny borovice vejmutovky, které neposkytují prostor pro život. Správa NP se teď prý snažit opět obnovit ony „pralesy“. Rád bych se toho dožil, ale budu na to asi muset nalákat až své děti.
V kempu nás vypekli, když nám oznámili, že jim nezbylo pečivo, a tak jsme se ocitli o hladu a bus domů jel až za 5 hodin. Opět se na nás usmálo štěstí, když jsme narazili v Srbské Kamenici na penzion pod kostelem. Zdejší laskavá paní provozní nás dovezla do České Kamenice, čímž jsme byli spaseni. Nezbývalo než jen vykoupit zdejší supermarket. Takže penzion U Kostela vřele doporučuji. Toto dobrodružství bylo poslední, které jsem o prázdninách zažil, a bylo opět ojedinělé.
A teď zpět do současnosti. S prvním zářím nastupujeme všichni s čistými štíty do nových bojů. O začátku školy jsem se trochu rozepsal více zde. Pokusím se teď publikovat krátké fejetony na této stránce a vždy na ní budu odkazovat, když bude něco nového. Doufám, že se začtete i do nich. První týden ve škole jsem přežil bez fyzické újmy a za to jsem rád (záměrně říkám pouze fyzické). Třeťák je už zase o něco lepší v tom, že máme poprvé semináře, takže se začínáme pomalu ale jistě profilovat do budoucna. Já si zvolil konverzaci v angličtině a společenskovědní seminář. Také už nás postrašili s tím, že bychom měli začít intenzivně uvažovat o vysokých školách a když nám byl předveden systém přijímacích zkoušek a národních srovnávacích zkoušek, krapet se mi zatočila hlava. Je to dle mého zbytečně složité.
Teď něco málo ze světa. Situace na Ukrajině je dost vyhrocená a já si na to neustále utvářím svůj názor a postoj. Je jasné, že tam umírají vojáci a lidé musí opouštět své domovy, což si nedokážu představit. Je jasné, že v tom mají prsty Rusové, protože „Co je od Rusa, to je od Zlého“. Konspirační teorie typu, že malajsijské letadlo bylo sestřeleno na příkaz CIA, jsou absurdní. Proč najednou, když už separatistům teklo děsně do bot, najednou někde vytáhli tanky a situace se obrátila. Rusové tam jsou, nic jiného v tom nevězí. Šíleně mě pak naštval postoj našeho premiéra a prezidenta. To jsme si zas někoho zvolili. Raději upřednostňovat ekonomii před zastavením válčení a zabíjení. Podobný případ nastal, když jsme nedávno uznali Číně, že Tibet není suverénní stát jenom proto, aby nadále pokračovaly dobré obchodní vztahy. Achjo. Raději budu platit poplatky u doktora nebo vyšší DPH, kdybych věděl, že to ve světě pomůže k samostatnosti utlačovanému lidu.
Přepnu na kulturu. V kině ani divadle jsem nebyl. Zato jsem hodně sledoval filmy doma. Doslova jsem se zamiloval do britského seriálu Sherlock, který je po všech stránkách geniální. Jedná se o kriminální seriál a všem milovníkům tohoto žánru, Sherlocka (BBC) doporučuji. V britské filmografii jsem pokračoval i další týden, když jsem si pustil hořkou komedii „Horší než smrt“ a musím uznat, že mi je tento styl humoru čím dál sympatičtější. Občas se tam objevují přehnané scény, ale nasmál jsem se hodně. Dále jsem přišel na chuť sledování filmů v originálním jazyce a s českými titulky. Je sice pravda, že patříme k zemím s nejlepším dabingem, ale také se to trochu odráží na znalosti angličtiny. Tak třeba když jsme byli v Norsku, většinu pořadů měli v originále a s titulky. Člověk se tak podle mě učí jazyk a ještě k tomu zábavnou formou.
Jak zakončit tento dnešní nově pojatý díl? Snad jen s přáním pěkného dne, pokud vám to bude stačit.