Dnešní díl je opravdu výroční! Jednak vydávám dvacátý díl a to po zhruba ročním působení zde na i-novinách. Raději vynechám bilancování, nejsem žádný prognostik. Spíše se pochlubím se vším novým, co se mi přihodilo a co jsem zažil.
Je toho opravdu hodně, proto se tedy pohodlně usaďte a naše dvacátá prohlídka světem naivního „puberťáka“ začíná!
Kde jen začít? Sedím tu tak vyjukaný u počítače. Nevím, co dřív. Toho jsem se bál nejvíce. Na okraji stolu mi strašlivě leží sešit z chemie a svým obsahem mě děsí natolik, že se raději uchyluji právě k psaní. Venku je také konečně hezky, rána jsou většinou šedivá a bezbarvá. To do té školy moc nepovzbudí. Přes den místo výuky sleduji výsledky hokejového mistrovství, kterým právě žiji.
Zpět do minulosti. Na velikonoční prázdniny jsem oslavil 17. narozeniny, mimo jiné i výletem na památný Bezděz, kam můj otec onehdy vystoupal a zvolal „Mám syna!“ Nepřijde mi, že bych po tomto světě kráčel tak krátce, přijde mi to jako věčnost (v dobrém slova smyslu).
Následující dny byly plné událostí – opět návštěva představení mladoboleslavského divadla a Ostře sledovaných vlaků a pak hlavně poslední dubnový víkend ve znamení svatby a Euro floorball tour. Svatba to byla moje druhá, tedy naštěstí v roli hosta. Je to pro mě významná životní událost i tím, že jsem poprvé v životě nasadil ručně vázaného motýlka. Bohužel ne ručně vázaného mnou.
Konec dubna zaznamenal ještě jednu zajímavou událost. Vybírání vystoupení na letošní akademii naší školy. Naše třída se vším uspěla, a to je velký důvod se na akademii zajít podívat. Celkový program, si myslím, bude ještě pestřejší než vloni. Pro zájemce z řad čtenářů – akademie se koná pro veřejnost 24. a 25. června v divadle v Novém Boru.
Květen začal příjemně. Sice s bolestí krku, ale příjemně. U nás v Boru se konal obnovený 1. ročník Majálesu v Horových sadech. Prostory, jež jsem viděl poprvé v životě, sadů jsou nádherné a něčím tajemné. Mělo by tam již v létě promítat letní kino. Program byl pestrý a plný hlavně hudebních vystoupení. Já jsem svojí maličkostí přispěl ve vystoupení Novoborské partičky, kam jsem byl klukama přizván.
Baví mě dělat srandu a před lidmi se díky bohu nestydím. Když přijeli spolužáci z Lípy a vše vypadalo, že se konečně pořádně rozjede, začalo nelítostně pršet. Bylo tedy po Majálesu a pro mě i po prázdninách, jelikož jsem nastydl. Musel jsem ležet v posteli a koukat na filmy. Krom klasiky – Starci na chmelu (super) a Vykoupení z věznice Shawshank (hezký) jsem zhlédl i nový film s mým oblíbeným Benem Stillerem – Walter Mitty a jeho tajný život, kde se objevuje i okouzlující příroda Nového Zélandu.
Florbalová sezóna víceméně skončila. Pro mne tedy započala letní příprava – tj. běhání, běhání a ježdění na kole. Bohužel mé kolo za dva tisíce tolik netáhne, a tak pracně táhnu já, hlavně na rovinkách. Přesto se nám s Markétou podařilo uskutečnit několik hezkých vyjížděk - aktuální z 8. 5. byla okolo kopce Ortel.
Již jsem zmiňoval hokejové pobláznění, v němž se teď nacházím. Každý zápas Čechů prožívám emotivně. Letos je to lepší, než v předešlém roce. Tipuju to minimálně na semifinále, pokud nenarazíme ve čtvrtfinále na Rusy. To mi připomíná, že jsem viděl hrát Vladimira Vladimiroviče – prostě blbce Putina – hokej v exhibičním zápase. Bylo zajímavé, jak před ním všichni ustupovali a on lehce nastřílel všechny góly. I samotný brankář si před ním lehl. To mi něco připomíná. Doufám, že všichni budeme Rusům rovnocennějšími soupeři. Ukrajinská krize není dobrá, v dnešní době by se to nemělo řešit násilím. Jindy to asi zkrátka jinak nejde, s tím se nedá nic moc dělat. Dost už moudrostí.
Nástup do školy po dlouhých přestávkách je hrozivý. Něco zajímavého, co se událo, bylo snad jen slavnostní položení věnců na krásném novoborském Lesním hřbitově u příležitosti výročí konce války a povstání proti fašismu. Z této akce byla pořízena fotka, kde je vidět, s jakou vážností jsme k tomu přistoupili. Snad to všichni nějak přežijeme, kdyžtak jsem vás měl rád, třído G2. Teď už si jen, milí čtenáři, užijte fotky.
