Jak se připravuje pořádná mexická tortilla? Jak zní mayština? Nebo snad chcete poznat život v nedalekých lagunách? Tři českolipští dobrodruzi - Filip, Linda a malý maňásek Pepa - na své misi v Mexiku, kde vyučují tamější obyvatele angličtině. Jak pokračuje jejich putování?
Náš život v Bacalaru se stabilizoval. Vlna neúprosných veder pominula, a tak se nám dýchá o poznání lépe. Nastala fáze dlouho očekávané "pracovní rutiny".
Bydlení. Okrajově jsem se již o místě, jež nám díky přímé intervenci ministryně kultury poskytlo azyl, zmiňoval. Celý komplex cca 20 bungalovů a jedné hlavní budovy s jídelnou, kuchyní, kanceláří, výstavkou a učebnou se jmenuje "Casa del Escritor" (Spisovatelův dům). Jedná se o unikátní projekt spadající přímo pod ministerstvo kultury státu Quintana Roo. Posláním "Casa del Escritor" je propagace a podpora kulturních aktivit, jež spočívá především v bezplatném zajištění ubytování pro umělce, často včetně stravy.
V celém komplexu může být ubytováno až 40 lidí. Přesto většinu roku zeje prázdnotou, neboť prostory nejsou nabízeny turistům. Kromě nás tu v současnosti přebývá jen jiný mladý pár, mexický malíř Tomas a učitelka Cecília z Francie, která se zde pokusí prorazit výukou francouzštiny a která nás překvapila informací o absolvování stáže v Liberci.
Casa del Escritor zaměstnává odhadem 10 stálých pracovníků. O jejich vytíženosti si určitě uděláte představu sami. My se díky přípravě vlastních snídaní blíže seznámili a sblížili se silně věřící, neuvěřitelně milou, ochotnou a věčně rozzářenou paní původem z Oaxaky a přátelským, životními zkušenostmi oplývajícím Robertem.
Po těchto dvou lidech se mi jednou bude stýskat. Paní z Oaxaky se se zájmem a zaujetím diví snad úplně všemu, co řekneme, a kdyby nám to pomohlo, snad by si nás i adoptovala. Minimálně Lindu, která jí pravděpodobně nejvíc připomíná vlastní rodinu žijící ve vzdálené Oaxace, kam se vydává každý rok na Vánoce. Už se jí to blíží a když o tom vypráví, oči se jí rozzáří ještě víc.
Roberto je naopak pevný v kramflecích, rovný chlap upřímný ve svých názorech. Pochází z Yucatanu, kde se při práci naučil pár slov anglicky. Ale jeho rodnou řečí je mayština. Jen hrstka lidí zde stále ještě ovládá tento tradiční jazyk tak jako on. A tak se po Donu Pedrovi z Buenavisty stal mým druhým osobním učitelem ...
Na tomto videu můžete vidět, jak vypadá naše každodenní ráno, včetně minirozhovoru v mayštině.
Ráno dobrovolníků v Casa del Escritor
Minulý týden na mne Roberto znenadání spustil cosi jako "vikria plň". Domníval jsem se, že chce moji slovní zásobu rozšířit o další mayský výraz, ale nakonec se ukázalo, že ona zkomolenina znamená "viktoria plzeň". Roberto zhlédl domácí zápas Viktorky proti Barceloně! Ujistil mne, že desítka a vyloučení nebylo na místě a že český tým hrál až do penalty velmi dobře. A tak se plzeňský fanklub rozrůstá i díky rozvojovému působení United Vision ...
Kromě dobrého ubytování je pro dobrovolníky důležitá ještě jedna věc. Strava. Po počátečních peripetiích nám město na vlastní náklady otevřelo účet v restauraci Los Chayoteros, kterou jsme si po pár prvních návštěvách pracovně přejmenovali na "U Šneků".
A protože jsem člověk mlsný a velmi vybíravý, neměl jsem odvahu experimentovat a držel se osvědčeného. Několik prvních dnů jsem k obědu opakoval "míchaná vajíčka se šunkou". Následovaly dva týdny "hovězí biftek na cibulce s grilovanými banány". Právě se nacházím ve fázi "kuřecí s krémovou omáčkou". A to je skutečně nářez! Ke každému jídlu dostanete talíř zeleniny, trochu fazolí a rýže a hlavně božské tortily bez kterých si už neumím oběd představit. Můžete jich sníst, kolik chcete. Naposledy jsem se takhle cpal u indiánů v Rio Manso.
K pití si obvykle dopřáváme vitamínové bomby v podobě čerstvě vymačkaného džusu z pomeranče, případně v kombinaci se šťávou z melounu, jahod či papayi. Paradoxně zde tento skvost nestojí o moc víc než Coca-Cola či jiná limonáda.
Hodování v restauraci "U Šneků" ...
Na večeři chodíme ke Šnekům až po výuce, tedy mezi 7 a 9 hodinou večerní. Občas si dám míchaná vajíčka, někdy ovocný salát s jogurtem či sandwich, někdy ani nemáme hlad a objednáme si pouze mléčný koktejl z vybraného druhu ovoce. Na cestu domů nafasujeme ovocný salát s medem a citrónem, který si druhý den připravujeme v Casa del Escritor (viz první video výše).
Výměnou za výuku angličtiny sofistikovaným a zábavným způsobem tak, krom nevšedních zážitků plynoucích ze samotného pobytu v Bacalaru, dostáváme možnost dopřávat si místních specialit a pohodlně bydlet na zajímavém místě. Zatím to dává smysl.
A k tomu bonusové lahůdky, ke kterým bychom se jako obyčejní turisté nedostali. Hodně nám pomáhá Jimmy a vůbec celá místní americká komunita. Sami zde zkoušeli realizovat již několik dobročinných projektů (veterinární klinika pro pouliční psy, meziškolní soutěž ve sběru plastových lahví, školení porodních asistentek), takže mají pro naše snažení pochopení a sympatie. Jimmy nám například zapůjčil kajak či bicykly, které jinak pronajímá. Bez možnosti pohybovat se po Bacalaru na kole by pro nás bylo všechno mnohem zdlouhavější a složitější.
A krom toho nás bere na zajímavé výlety. O šnorchlování v laguně jsem se již zmiňoval v jednom z předchozích článků. Návštěvu pyramid máme v plánu pozítří. A několik týdnů nazpět jsme vyrazili prozkoumávat faunu a floru žijící v propojeném systému tří lagun.
Jimmy nás vybavil dalekohledy a mohlo se vyrazit. Chvílemi jsem si připadal jak v dokumentu National Geographic.
Průjezd systémem kanálů jak z dokumentárního filmu
Vyráželi jsme skrz Cenote za Jimmyho domem. Voda úžasné barvy a Cenote dosahující hloubky až 60 metrů. V těchto místech údajně žije velmi plachý krokodýl.
Plavba po obvodu Cenote
Na tento výlet se k nám přidal i Noé. Na dalším videu Jimmy vypráví spoustu zajímavostí o laguně. Nejen o tom, co v tomto unikátním ekosystému žije, ale i o její historii. Kdysi její kanály využívali jak Mayové, tak piráti připlouvající z Belize za účelem dobytí prosperujícího města.
Povídání o laguně
Hlavním účelem výpravy mělo být pozorování ptactva. A přestože jsme vyráželi relativně pozdě, tu a tam jsme měli opravdu štěstí. Nejvíc jsme se toho ale stejně dozvěděli z Jimmyho vyprávění.
Ekosystém laguny
Na závěr výletu jsme si s Noém zkusili trochu zašnorchlovat. Bohužel, voda v této části laguny už nebyla tak čistá a průzračná jako na místě, kam nás vzal Jimmy pár týdnů předtím. Více nízké vegetace znamenalo také vyšší procento organického spadu pomalu se rozkládajícího v teplých vodách laguny.
I přesto to byl další krásný a zajímavý zážitek.
Škoda, že nemáme více volného času, abychom mohli okolí prozkoumat ještě lépe. Na Mayské riviéře se totiž nalézá celá řada významných historických památek a my se zatím z města dostali na výlet jen jednou. Ale o tom až v příštím článku.
Na první pohled se může zdát, že týdně odučíme sotva pár hodin. Jenže dost času zabere příprava metodiky, opravování úkolů a lokální cestování po městě a do Buenavisty.
Časově nejnáročnější je ale psaní článků, pořizování a upravování fotek a videí. Je to ale součást našeho dobrovolnického pobytu stejně jako výuka a ostatní benefity, takže si nemůžeme stěžovat. Jsme rádi, že tu můžeme být a dělat práci, která nás baví.
