Dnešní téma velmi úzce souvisí s daty Českého statistického úřadu týkající se rozvodovosti manželství v ČR.
Na základě údajů ČSÚ lze v zjednodušené podobě říci, že zhruba polovina manželství uzavřených v ČR skončí za zhruba dvanáct let rozvodem, se kterým však nekončí vyživovací povinnost rodičů vůči svým dětem, a to jak vůči dětem nezletilým, tak i dětem zletilým. Hlavním právním předpisem v oblasti výživného je zákon o rodině.
Velmi často se ve své praxi setkávám s mylným názorem, že vyživovací povinnost rodičů vůči dětem končí nejpozději dovršením věkové hranice dvaceti šesti let jejich života. Tato věková hranice má v případě stále probíhajícího studia vliv na povinnost dítěte začít s vlastní úhradou zdravotního pojištění (do té doby ji hradí stát). Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá do doby, pokud dítě není schopno se samo živit. Moment skončení vyživovací povinnosti rodičů tak nejčastěji souvisí s ukončením jejich studia nebo např. uzavřením manželství ještě v době studií. Rodič, který platí alimenty, by v případě skončení jeho vyživovací povinnosti měl podat návrh k soudu na její zrušení.
Ohledně výše výživného platí zásada, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Oba rodiče mají povinnost přispívat na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Ministerstvo spravedlnosti v roce 2010 rozeslalo soudům doporučující (tzn. nikoliv pro soudy závaznou) tabulku pro stanovení výše výživného, která má vést ke sjednocení rozhodování soudů v otázkách alimentů. Výživné by tak mělo být stanoveno procentuální výší z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče v následující výši:
| 1. | 0-5 let | 11-15 % |
| 2. | 6-9 let | 13-17 % |
| 3. | 10-14 let | 15-19 % |
| 4. | 15-17 let | 16-22 % |
| 5. | 18 a více let | 19-25 % |
V případě, že se z rozvedeného manželství narodilo více dětí, určí se výše výživného při spodní hranici daného rozmezí nebo je dokonce možné i tuto spodní hranici prolomit (více společných dětí nebo vznik nové vyživovací povinnosti povinného rodiče po rozvodu manželství, tj. uzavření nového manželství nebo narození dalšího dítěte s novým partnerem). K této otázce je nutné ještě dodat, že dárky, kapesné a další jiná majetková přilepšení se obvykle do výživného nezapočítávají, to dáváte dítěti navíc nad povinný rámec výživného.
Do věku 18 let se výživné platí měsíčně dopředu k rukám rodiče, který má dítě svěřeno do péče. Za soudní jednání o výživném (včetně návrhu na změnu jeho výše) se neplatí soudní poplatek. Zákon dále stanoví, že spotřebované (zaplacené) výživné se nevrací. Naopak dlužné výživné je možné vymáhat exekučně, přičemž s touto otázkou souvisí nebezpečí, že povinný rodič se v takovém případě může dopustit trestného činu zanedbání povinné výživy, pokud by i z nedbalosti (opomenutím) po dobu delší než čtyři měsíce neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost.
V závěru dodávám, že kromě povinnosti výživného rodičů vůči dětem upravuje zákon o rodině i další druhy vyživovací povinnosti, které ovšem nejsou zdaleka tak často využívány a soudy přiznávány – vyživovací povinnost dětí vůči rodičům nebo výživné rozvedeného manžele, které lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu, a to za předpokladu splnění dalších přísnějších zákonných podmínek.