Docela mě naštvalo, že ačkoliv jsem zastupitel, nebyl jsem pozvanej na zahajovací koncert Lípy Musiky. A to jsem vždycky pečlivě hlasoval o každé částce, která se jí z rozpočtu města přiklepávala. Podle fotek tam byli snad všichni, který v tomhle městě něco znamenají, dokonce i Vlček, co přišel pozdě.
Rozhodl jsem se teda uspořádat jeden koncert ve vlastní režii. Takový opoziční. Zfalšoval jsem logo, vytiskl na radnici vstupenky a pronajal si sál v Arbesu.
Lupeny jsem rozdával na zasedání zastupitelů i po hospodách. VIP jsem dal Martinovi Prokešovi i tomu Baborákovi, co prý tak hezky oddirigoval první akci.
Konečně se všichni usadili. Sál byl slušně zaplněnej. Pozval jsem Baboráka s Prokešem na pódium, kde k překvapení všech chyběly jakékoliv židle či hudební nástroje. Po pravdě – nic takového jsem ani nesliboval. Ale kdo by to řešil, když vstupenky byly zadarmo.
Když se ke mně ty dva postavili, vyzval jsem posluchače, aby si zapnuli své mobilní telefony a dali si je co nejvíce nahlas.
Chvíli bylo ticho, ale ani ne po minutě se z druhé řady ozvaly Holky z naší školky, po několika prvních tónech se přidal Sweet Dreams Marilyna Mansona následován Imagine od Lennona. Telefon Zdeňka Ježáka se stylově přidal Srdcebeatem, zřejmě nařízení stranického šéfa. To členům ODS oznamoval příchozí hovor hlas Lucie Bílé.
Takovou hudební kakofonii ještě Lípa Musica nezažila. Myslím, že i Radek Baborák byl rád, že nad festivalem do příštích let převzal záštitu.
