Dnes je 28. 11. 2024
svátek má René

S Hannibalem Kanibalem nešlo se nesžít

Archiv

Hodně tradiční otázka: Na čem nyní děláš?


Právě teď překlad z angličtiny, životopis Svatého Petra Kanisia, 870 stran. Jsem asi v půlce. Autorem je James Brodrick.


To je asi docela změna. Když jsme se bavili naposledy, překládala jsi literaturu o zvířátkách. Spíše teda lehké čtení.


Teď to také prokládám lehčím čtením. Tohle je dlouhé a velice obtížné dílo, tak to prokládám žánrem fantasy. O zvířátkách jsem překládala moc ráda.


Mám pocit, že jsme Petra Kanisia ve škole nebrali, můžeš ho mně i čtenářům trochu představit?


Petr Kanisius je jeden z prvních jezuitů, současník Ignáce z Loyoly. Jde tedy o 16. století. Stal se provinciálem pro Severní Německo, což zahrnovalo Horní Německo, Rakousko, Čechy, Moravu, Slezsko. Do těchto oblastí přivedl první jezuity, kteří zde zakládali koleje a v období protireformace šířili katolickou nauku, budovali koleje, knihovny, kostely, byli posly vzdělanosti v době, která byla dost brutální. Původem je to Holanďan, ale procestoval celou Evropu. Jako provinciál měl na starost jezuitské koleje ve Vídni, v Praze (dnešní Klementinum), Mnichově, Innsbrucku. Chtěl založit kolej i v Plzni kvůli vynikajícímu pivu, ale obec na jezuity pohlížela podezíravě. Byly to začátky. Žádné pálení knih a tak. Kanisius je asi nejslavnější díky svému Katechismu, podle kterého se vyučovala mládež. Za jeho života vyšel 200x v různých jazycích. Také byl duchovním rádcem císaře Ferdinanda a jeho rodiny. Byly mu nabízeny četné čestné posty, například biskupství, rektoráty kolejí, ale on zůstal skromným a pracovitým vynikajícím kazatelem a učitelem. Na jezuitských kolejích se studovalo zdarma a jezuité na základě svých Konstitucí nesměli za výuku vybírat peníze ani jiné dary. Takže žili v chudobě a ze sponzorských darů šlechticů... ale těch bylo málo. Byli velice skromní a žili v chudobě. Kromě vyučování se starali o nemocné ve špitálech, navštěvovali vězně, obraceli prostitutky na slušný život, podněcovali zbožnost. Sám Kanisius byl prohlášen za svatého v roce 1925. Byl hlavním bojovníkem proti protestantismu, luteránství, rekatolizace je v podstatě jeho hlavní zásluhou.


Aha, tak nevím, jestli ho vnímat kladně. Od malička se nám předkládali husiti jako takoví předchůdci komunistů a ty on asi moc rád neměl, co?


Ne, považoval je za sektu, stejně jako České bratry a další stoupence husitství ...



Ale Ty s ním teď určitě sympatizuješ, ne? Když jsem dělal adaptaci Sladkého ptáčete od Williamse, taky jsem si chvílemi připadal jako ten hajzlík Wayne. O Rafťácích nemluvě ...:o)


Chvílemi o něm pochybuji... když například nabádal Ferdinanda, aby postupoval přísněji proti protestantům, a za příklad dával Španělsko a inkvizici - to jsem musela asi na měsíc přerušit práci, protože jsem si ho vyloženě znelíbila. Dělala jsem něco jiného a pak se k tomu zase vrátila. Musím na to pohlížet jako na životopis člověka, který procházel různými fázemi v životě, jak to má každý člověk. A ta doba nebyla vůbec lehká. Jinak se většinou snaží všechny rozpory řešit mírnou cestou - domluvou, nabádavým dopisem, osobním příkladem. To byl asi nějaký úlet.


Sžila ses i s Hannibalem Kanibalem?


Velice... to nešlo se nesžít... silně psychologické, tam jsem musela proniknout do jeho duše.


Mám to chápat tak, že máš od té doby slabost pro masové vrahy?


Nemám slabost pro masové vrahy, ale zajímaly by mě jejich psychologické profily. Jejich skutky pochopitelně odsuzuji, jako u Hannibala. Navíc to byl román a Hannibal byl psychiatr vysokého kalibru.


Nevím, jak hodně budeš svolná bavit se o svých zkušenostech s psychiatrickými nemocemi ...


Zkušenost mám jen s jednou, od roku 1992 si léčím endogenní depresi. To je práce až do konce života.


Z vlastní zkušenosti vím, že si lidé pod touto nemocí představují takové ty klasické depky, co máme po ránu všichni, když se nám nechce do práce. O co jde jsem vlastně pochopil až díky Williamu Styronovi a jeho zpovědi Viditelná temnota. Jak jde Tvá nemoc skloubit s prací?


Ta Styronova knížka je vynikající a popisy v ní jsou naprosto přesné a výstižné. To nejsou ranní depky, to jsou dlouhodobé stavy, období nebo chvíle, kdy nemůžeš dělat vůbec nic, kdy nedokážeš napsat smsku, nic. Bez medikace bych nemohla vůbec existovat. A jsou období, kdy vůbec nezapnu počítač. Pak jsou zase období, kdy v tom ležím od noci do noci. Teď mám období, kdy pracuji v noci, kdy je krásný klid a já se mohu bezvadně soustředit. Hodně mi pomáhá, že překládat mohu, kdy se mi zachce, když to nejde, tak nemusím.


Píšeš taky něco svého anebo jen překládáš?


Nic vlastního nepíšu. Bolelo by to.


Koho?


Mě.


A měla jsi ambice?


Samozřejmě, kdo je neměl? V mládí jsem psala poezii, povídky, začala jsem román... všechno je to někde schované ... pro vnoučata možná ...


Takže žádnou ukázku pro čtenáře teď u sebe nemáš?


Neeeee.


Jsem se těšil na pár veršíků ...


...nemůžeš mít všechno.



Co říkáš svému poměrně snadnému postupu v naší anketě Osobnost Českolipska?


Mám z toho radost. Asi hlasovali mí bývalí studenti z gymnázia, jinak si to nedokážu vysvětlit.


Poraď mi ještě někoho zajímavého, koho nominovat ... jestli se teda nebojíš konkurence.


Nebojím... je to výborný nápad, protože se upozorní na lidičky, kteří si tiše a slušně a nenápadně odvádějí poctivou práci. Navrhovala bych Helenu Paszekovou za to, co všechno dělá pro studenty, jak dokázala zvládnout tragédii v životě, jak zařizuje hladký chod gymnázia. Je to skvělá žena. Lidé by ji měli poznat blíž.


Jak ji znám, tak nebude nadšená. Z tvé branže Tě ještě někdo nenapadá?


Vladimír Medek za Pottera.


Tak už zbývá se jen zeptat na to, na co chceš, abych se Tě zeptal. Zjistil jsem, že je to taková dobrá preventivní otázka, protože někteří respondenti by o sobě něco rádi hezkého řekli a mně to za celou dobu nedojde.


Z čeho mám největší radost, když už se nějaká vyskytne?


No, to mi pověz, z čeho máš teď největší radost.


Teď a pořád mám největší radost ze své 23leté dcery Báry, která mi neustále dodává pocit, že nejsem tak osamělá. A momentálně se mi líbí počasí - jsou krásné slunečné dny.


Báru jsem tušil, ale nechtěl jsem Tě předběhnout. Jen se bojím, že než rozhovor vyjde, bude hnusně.


-------------------------------------


Jana ODEHNALOVÁ (*1955) vystudovala FFUK v Praze, obor angličtina – čeština. V letech 1983 -1997 vyučovala angličtinu na Gymnáziu v České Lípě. Knížky začala překládat od roku 1985, nejprve pro samizdat, později začala spolupracovat s význačnými nakladatelstvími. Její spolupráce zahrnuje nakladatelství Cinema, Práh, Lidové noviny, Alpress, Oikoymenh, Triton a  Refugium. V roce 2006  připravila k vydání sloupky Jana Jiráka v nakladatelství Triton („Ještě jsme se nezbláznili“, „Za všechno někdo může“.) Je členkou Jednoty tlumočníků a překladatelů a Obce překladatelů.