ČTK včera řekl, že jeho koníček mu po úraze pomohl vrátit chuť do života.
O rybaření se zajímal již před tím, než se ve svých 12 letech zranil na trafostanici poblíž domova. Během rehabilitace jej napadlo, že by se mohl ke koníčku vrátit. "Nevěřil jsem, že se to dá zvládnout, ale nakonec jsem se vše naučil," tvrdí. Nejtěžší údajně bylo přijít na způsob, jak rybářský prut držet mezi bradou a rameny a zároveň ústy navíjet. V koníčku jej podporuje i rodina, otec jej k rybaření přivedl, matka ho zase k vodě většinou vozí.
K rybníku nedaleko Nového Boru dnes dorazil s výbavou a pruty složenými v pouzdře. Sám vše zvládl složit, na háček pomocí úst navléknout kus těsta z housky a nahodit. Zvládl rozmotat i uzly, které se na rybářském vlasci udělaly. Umí si prý sám za pomoci peánu uvázat háček nebo na něj navléknout žížalu. Naposledy se mu o víkendu podařilo ulovit kapra, ačkoli rybáři v okolí nic nechytili. "Mým největším úlovkem byla štika dlouhá 83 centimetrů," svěřil se. Dodal, že naprostou většinu ryb, které chytí, pustí zpět do vody.
Ještě raději než vysedávat k rybníku chodí Pavel Schneider na pstruhy a lipany, které chytá na mušku nebo přívlačí. Údajně ho to baví více, protože při tomto způsobu lovu jde přírodou a je sám. ČTK se svěřil, že většina kolegů rybářů jej respektuje, někteří mu i pomohou třeba podebrat chycenou rybu. Setkal se ale údajně i se závistí nad svými úlovky.
Kromě rybaření má ještě dva koníčky, houbaření a biliard. Tágo se prý naučil držet tak, že hraje velmi dobře. Vůbec nepoužívá žádné protézy, ačkoli speciální elektronické protézy ve svých 17 letech získal. Údajně zjistil, že jej omezují, a proto je vrátil. Pavel Schneider je i příležitostný herec, zahrál si ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, kde díky svému zranění ztvárnil válečného mrzáka.
Ačkoli se mu jeho úraz stal již téměř před 13 lety, stále prý zůstává nevyřešená otázka odškodnění, které požaduje po rozvodné společnosti za údajně nedostatečné zabezpečení trafostanice. Případ dosud řeší soudy.