V českolipském Arsenalu zastává tento mladík hned dvě funkce. V dorostenecké kategorii nastupuje v soutěžních zápasech na pozici stopera a současně trénuje mladší přípravku. Proč se rozhodl pro trenérskou kariéru, co všechno obnáší trenérská funkce, co je jeho snem a koho považuje za svůj vzor, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.
Vedle aktivní hráčské kariéry ses dal i na trenérskou dráhu. Co tě vedlo k tomuto kroku?
Už od mladších žáků jsem si říkal, že by bylo úžasné mít svůj tým, který bych mohl vést. V tu dobu jsem si ještě plně neuvědomoval, co vše to obnáší. Ale zatím toho nelituji, že jsem se dal na trenérskou dráhu.
Co všechno tedy obnáší funkce trenéra?
Je to obrovská zodpovědnost, protože co já je naučím, to si potom vezmou do vyšších kategorií, kde se vše už jen zdokonaluje. Pokud je naučím něco špatně, tak se toho pak budou horko těžko zbavovat. Musíte dokonale poznat svůj tým, abyste poznali, jakým stylem ho trénovat. Sledovat moderní trendy v trénování a brát si z toho příklad, třeba ze Španělska a Německa. Tam teď s mládeží pracují víc než dobře. Ovšem trénování neobnáší jen práci na hřišti, ale i mimo něj. Příprava tréninkových jednotek tedy: makro cyklů (ročních), mezi cyklů (měsíc) a mikro cyklů (týden). Vést docházku, komunikovat s rodiči, jelikož pokud si s vámi nesednou rodiče „ruku v ruce“, nebudou vás tolik podporovat ve vaší práci, jako ti, kteří si s vámi tzv. „sednou“. Musíte obstarávat dopravu na zápasy, u takhle malých dětí to většinou obstarávají rodiče, a hlídat si, jak kdo platí příspěvky. Není to nic jednoduchého, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.
Jak osobně přistupuješ k tréninku a jakým stylem ho vedeš?
V každé kategorii bych přistupoval k tréninku jinak. Pokud to mám brát od nejmenších, tak u mini přípravky jsem zastánce základní koordinace s míčem, kluci se musí s míčem prvně seznámit, než s ním můžou dále pracovat. Nemusí do něj ani kopat, ale jen driblováním, házením, točením, kutálením dostávají cit. V mladší přípravce se už více začíná pracovat s míčem, v tréninku by se měla objevovat průpravná cvičení (slalomy, převalování míče, našlapování na míč atd.). Samozřejmě na konci každého tréninku by měla být hra, nebráním se ani hře, která by trvala polovinu tréninku. U starší přípravky přecházet pomalu do nahrávek, základních kliček. Stále průpravná cvičení, občas můžeme vložit i herní cvičení (jeden na jednoho, ovšem spíše statický obránce), ale opravdu jen minimálně. U těchto kategorií je důležité, aby na tréninku kluci dlouho nestáli a pokud možno vůbec, pořád pracovali s míčem a jediná pauza by měla být na pití. V mladších žácích bych už preferoval herní cvičení (hra na malém prostoru za proměnlivých podmínek) a nácvik prvních lehkých taktických pokynů. U starších žáků hra na malém prostoru je také vhodná, ale už by se měla více nacvičovat herní cvičení, jako jsou otáčení hry, útok přes křídlo, narážečka středem (vše se zakončením). V mladším dorostu vznikají často problémy, že leckteří trenéři už k nim přistupují jako k dospělým, ale pořád ještě jejich tělo není vyvinuté na zátěž, jakou mají chlapi. Ovšem už můžeme zařadit kondiční cvičení bez míče (pořád ale brát ohled na věk). U staršího dorostu to už je příprava do chlapů, tam se už trénink z 90% podobá chlapům a už se tam objevuje hodně teoreticko-taktická činnost. Myslím, že dnešní fotbal je na o nahrávkách a nebát se jeden na jednoho, první myšlenka musí být kudy dopředu, ne se otočit a nahrát zpět bekovi nebo dokonce brankáři. To je, myslím, náš největší problém tady Čechách a tomu se chci vyvarovat.
Jak dlouho už zastáváš roli trenéra?
Od května minulého roku jsem dělal takového pomocníka na trénincích nejmladší přípravky. Roli trenéra zastávám od srpna.
Kterou mládežnickou kategorii trénuješ?
Trénuji mladší přípravku, ročník 2003/04.
Jak je časově náročné hrát soutěžní zápasy a přitom ještě stihnout trénovat mladší fotbalisty, když k tomu připočítáme i tvé školní povinnosti?
Jelikož já jsem nikdy nebyl typ, co se doma učil, tak to není zas tak náročné. (smích) Sice nemám tolik osobního volna, ale dělám něco, co byl vždycky můj sen. A nejdůležitější je si určit priority. V mém případě je to škola a trénování. Pokud jsem měl někdy šanci stát se profesionálním fotbalistou, tak jsem ji promrhal. Nechci, aby udělali i ostatní takovou chybu, tak proto trénuji.
Chtěl by ses trénováním fotbalistů jednou živit?
Bylo by to něco úžasného, ale dnes je trenérů víc jak fotbalistů, konkurence je veliká. Určitě se budu snažit se dále trenérsky vzdělávat a uvidíme, kam až to dotáhnu. Snem by byl samozřejmě ostrovní fotbal, už i třetí liga je velice kvalitní a pro trenéry nesmírně náročná, ale zatím jsem u mladší přípravky Arsenalu. Cesta je ještě dlouhá. Ovšem jak se říká: nikdy neříkej nikdy.
Najde se někdo z tvých svěřenců, který to jednou může dotáhnout fotbalově hodně daleko?
Na tuhle otázku nemůžu odpovědět. Určitě tam jsou někteří šikovnější a někteří méně, ale abych v šesti letech poznal, jestli to může někdo někam dotáhnout, to určitě ne. Individuální výkon u takhle malých dětí se může změnit během vteřiny. Například celý život jen stál a koukal, jak se soupeř snaží něco vymyslet. Jednou naprostým omylem do něj narazí, vezme mu míč a najednou mu trkne, že takhle se hraje fotbal, a z nejpodceňovanějšího hráče se najednou stane opora. Proto nejde říct, kdo bude jednou úžasný hráč, kdo dobrý a kdo tzv. kopyto. Nejdůležitější proto je, i když ten malý klučina pokazí, na co sáhne, stále ho stavět. Ono ho to jednou napadne. Zase ale nesmíme čekat věčně na to, až ho to trkne, nic se nesmí přehánět. Také je důležité brát v úvahu, že každý má jiný biologický věk, a ten může dělat rozdíl až 5,4 roku, což je něco neuvěřitelného. Musím se na to dívat z mnoha hledisek. Myslím, že až přejdou na větší hřiště, tak poté je vhodná otázka, zda se může někdo někam dostat.
Které úspěchy už máš jako trenér i jako hráč?
Já jsem nikdy nikomu úspěch nepřinesl. Nosím spíše smůlu. Jako trenér jsem jednou dokázal se svými svěřenci vyhrát turnaj v Děčíně. Ale to nebyla ani tak moje zásluha, jako spíš těch kluků. Opravdu nevím, co bych zařadil mezi své úspěchy. Snad nominaci za Liberecký kraj na Mistrovství ČR a vstřelení branky v základní skupině. Jinak jediné diplomy, které jsem kdy sbíral, byly z karnevalů. (smích).
Máš nějaký trenérský a hráčský vzor?
Jako hráčský vzor mi byl vždycky Ricardo Carvalho pro jeho neuvěřitelnou předvídavost. Jako trenéra určitě obdivuji práci Josého Mourinha, který dělá úspěchy, kam přijde, na což se dnešní velký fotbal hraje. Skvělý trenér je i Marcelo Lippi a libí se mi práce Harryho Radknappa v Tottenhamu. Ovšem úplně by mi stačilo, kdyby byl jednou autoritativní typ jako Sir Alex Ferguson, měl taktické znalosti Josého Mourinha, uměl pracovat s mladými jako Arséne Wenger a vyhrál trofeje jako Marcelo Lippi. (smích)