Před uplynulou sezonou odešel na roční hostování do Heřmanic, aby se za rok opět vrátil do mateřského týmu. Marek Burian v následujícím rozhovoru vypráví o tom, proč vůbec z Lípy odešel, jak si Heřmanice v ročníku stály a jak jemu osobně se dařilo. „Byl jsem rád, že jsme v Heřmanicích zachránili I. A třídu,“ říká Burian. Nyní se už ale bude prát o místo v základní sestavě rezervy Arsenalu.
Ty jsi loni odešel na hostování do Heřmanic. Co tě vedlo k tomuto kroku nebo proč se vůbec transfer uskutečnil?
Bylo to tak, že jsem v Lípě od 5 let, a chtěl jsem zkusit hostování. Byla to pro mě zkušenost, ale věděl jsem, že se po roce budu chtít vrátit. Doma je doma a je tu dobrá parta. Neříkám, že v Heřmanicích nebyla, nestěžoval jsem si. I tam byli dobří kluci.
Skončili jste na celkovém 11. místě I. A třídy, takže se asi shodneme, že pro klub bylo toto umístění neúspěchem.
Neúspěch to asi byl, jelikož jsme ze začátku hráli chvíli nahoře, ale zlom přišel v Semilách, kde to náš tým neunesl psychicky. Od té doby to šlo s námi z kopce, a tak jsme se pohybovali v dolní části tabulky. Ke konci sezony jsme si řekli, že je potřeba hrát, aby se zachránila I. A třída a hrála se v Jablonném, které to spojilo. Povedlo se nám to, takže konec sezony se nám vydařil. Dokázali jsme hrát i dobrý fotbal.
V tabulce venkovních zápasů jste skončili až poslední. Čím si to vysvětluješ, že se vám venku tolik nedařilo?
Je pravda, že jsme z venku nepřivezli moc bodů. Abych pravdu řekl, nevím, proč jsme to venku nezvládli. Dokázali jsme i vést v zápase, pak jsme dostali gól a nezvládli jsme to. Nedařilo se. Dostávali jsme góly po vlastních hrubých chybách, i když nám trenér říkal, abychom si na to dávali pozor.
Ty jsi už zmínil, že za zrodem vaší krize stál zápas v Semilách, na který nevzpomínáš rád. Je nějaký zápas, na který si naopak rád vzpomeneš?
Dobré zápasy, na které rád vzpomínám, i když jsme je prohráli, byly doma proti Arsenalu a v Doksech. Nevím, čím to bylo. Možná tím, že jsme se dokázali vyhecovat a sehrát dobré utkání. Mně samotnému se hrálo velmi dobře a myslím, že i jako celek jsme hráli velmi dobře. Měli jsme gólové šance. Například já jsem měl šance jak proti Lípě, tak v Doksech. Kdybych je proměnil, mohlo to zápasy rozhodnout. Za Lípu ale chytal vynikající Dvořák. To, co jsem neproměnil v Doksech, nechápu dodnes. Na tato utkání vzpomínám rád, i když jsme je prohráli, ale sehráli jsme s těmi soupeři dobré zápasy.
Ty sis zahrál i proti svým bývalým spoluhráčům z Arsenalu. Určitě sis s nimi udržel kontakt. Hecovali jste se nějak před vzájemnými zápasy nebo proběhly třeba i nějaké osobní sázky?
Sázky určitě ne, ale nějaké to hecování pár dní před zápasem tam bylo. S kluky jsme si vždycky volali, jak jsme hráli. Byli jsme i před vzájemným zápasem spolu v kontaktu, ale na hřišti kamarádství nebylo. Devadesát minut jsme byli soupeři, a to jde kamarádství stranou.
Když se na to teď podíváš zpětně. Není ti tak trochu líto, že jsi z Lípy odešel, neboť rezerva Arsenalu postoupila do krajského přeboru a ty jsi nemohl oslavovat?
Samozřejmě, že jsem věděl, že jsem na tom mohl mít podíl, ale byl jsem v Heřmanicích. Tam jsem se soustředil na to, abychom zachránili I. A třídu, což se povedlo. Pak jsem hned volal klukům a gratuloval jim. Byl jsem rád, že jsme to zachránili a také, že Lípa postoupila. Samozřejmě jsem to hodně sledoval.
A co ti hostování v Heřmanicích dalo, hlavně teda po herní stránce?
Na tréninky nás chodilo občas dost málo, bylo to způsobené tím, že jsme chodili do práce, takže se to hodně krylo. Ale tréninkové jednotky byly s trenéry kvalitní, i když nás bylo méně, což se určitě nedělo jen v Heřmanicích, co já vím. Vím, že po herní stránce to není špatné, ale je pořád co zlepšovat.
Jak moc bude těžké dostat se do základní sestavy rezervy Arsenalu?
Myslím, že to bude hodně těžké. V Lípě jsou kvalitní hráči a každý má na to hrát v základní sestavě. Proto každý musí na sobě pracovat, aby se do té sestavy dostal, což určitě budu.
Na co se v přípravě nejvíc zaměříš?
Určitě na fyzičku, ta bude v kraji potřeba. Samozřejmě i sehrát se se spoluhráči, což nebude problém.
Ty jsi říkal, že jsi v Lípě od 5 let, takže typický srdcař. Není tvým snem si jednou zahrát i za A-tým Arsenalu?
Ano, jsme srdcař. Myslím si, že to je sen každého hráče Arsenalu dostat se do kádru A-týmu, takže ano.