Filip Šena se vrátil ze své druhé mexické mise, během níž se pokoušel učit anglicky obyvatele horské vesničky Huasca de Ocampo. Příští týden se s námi podělí o své zážitky a zkušenosti na dvou besedách. Tento rozhovor je jen malým předkrmem.
Filipe, jak probíhala tvoje druhá mexická mise?
Do Mexika jsem se v září loňského roku vydával již s první skupinou nových dobrovolníků Evou, Míšou a Radkem. Každý zamířil do jiné oblasti, na mne čekal návrat do horské vesničky Huasca de Ocampo ve státě Hidalgo. Ještě předtím jsem ale odvezl Evu do indiánské komunity Rio Manso, kde jsem vyučoval v druhé půlce svého prvního pobytu. Opětovné shledání s přáteli etnické skupiny Chinanteco bylo opravdu působivým zážitkem. K slzám nebylo daleko ani na jedné straně.
A co přivítání v Huasce?
Taky parádní. Tím, že jsem se vracel již do známého prostředí, bylo všechno snazší. Studenti a kamarádi z první fáze pobytu (r. 2008) mi pomohli s organizací, a tak se již pár dní po příjezdu začalo vyučovat. Krom Huasky jsem otevřel kurzy také v sousední vesnici s ekoturistickými aktivitami - San Miguel Regla.
Cítil jsi nějaký rozdíl mezi odjezdem na první a na druhou misi?
Určitě. Poprvé to byla taková spontánní akce, nikdo si nedovedl pořádně představit, do čeho jdeme. Na druhý pobyt jsem se už vydával s výraznou podporou v zádech. Do projektu se zapojilo město Česká Lípa, obec Sosnová, několik sponzorů a mnoho jednotlivců, kteří se nás rozhodli podpořit na základě výsledků pilotní fáze. Také na mexické půdě již bylo možno využít vybudované zázemí z předchozího působení. Svým způsobem to bylo o dost snazší, na druhou stranu ale člověk cítil větší zodpovědnost. Projekt se podařilo nastartovat, jak jsme si představovali.
Podvakrát půlroční práce zdarma v cizí zemi v nuzných podmínkách ve prospěch neznámých lidí. Jaký z toho máš pocit?
Rozhodně převažují pozitiva. Myslím, že nejen projekt jako takový ale i každý z nás osobně prošel za ty dva roky výrazným evolučním vývojem. Původní nadšení a euforie se začaly konfrontovat s realitou. Bylo jasné, že svět asi nezměníme, ale naše úsilí se začalo pomalu promítat v jednotlivých lidských osudech. Jen v Huasce několik mých přátel našlo práci a jiní začali přemýšlet o vstupu na univerzitu. Intenzivní studium angličtiny v česko-mexickém projektu jim v tomto, myslím, hodně pomohlo. To pro mne byly momenty největší satisfakce.
Studenti též projevili zájem zapojit se do připravovaného ekoturistického projektu. Chtěli angličtinu používat v praxi a především chtěli svým českým přátelům, jež projekt podpořili, vyjádřit díky a ochotu k prohlubování další spolupráce. Z jejich strany jsem cítil vděčnost a ohromnou motivaci nabídnout české straně na oplátku také něco extra.
Takže členové tvé vysílající komunity, tzn. jednotlivci, jež se podíleli na spolufinancování mise, pojedou do Huasky navštívit studenty?
No, to by bylo super ;-) A ta možnost tu opravdu je, neboť jsem stále v kontaktu s několika studenty, kteří pracují v oblasti cestovního ruchu. Myslím, že by se tam každý dočkal velmi vřelého přivítání. Nicméně, ekoturismus se nám v Huasce bohužel dotáhnout do úspěšného konce nepodařilo. Takže vše leda na čistě neoficiální bázi. Komukoliv ovšem velmi rád poskytnu materiál mapující region, turistické cíle, možnosti ubytování a kontakty. Takový report během mého pobytu vznikl. Za výrazného přispění místních obyvatel a studentů.
Již jsme zmínili členy vysílajících komunit. Jaký ohlas a zájem o vaše aktivity cítíš na české straně?
S radostí musím říct, že značný. Na to, že jsme projekt rozjeli před pouhými dvěma roky, za podpory nejbližších přátel a rodinných příslušníků, je až neuvěřitelné, jak rychle tento koncept zaujal. Jen na svém blogu, kde jsem pravidelně informoval o průběhu mise, jsem zaznamenal téměř 40 tisíc přístupů. O CommUNITY inspiration vyšly články v novinách, objevili jsme se v televizi.
Když jsem vyrážel na druhou misi, finančně mne podpořili i lidé, které jsem osobně ani neznal. Hodně lidí mne navíc podporovalo opakovaně a i dále nabízejí svou účast. Projekt je zaujal. O velmi důležité podpoře České Lípy a Sosnové jsem už hovořil.
Je ale zájem i ze strany dobrovolníků?
Ano, to je další velmi důležitý prvek. O tom, že je projekt velmi atraktivní i pro ně, svědčí fakt, že se Radek do Mexika chystá opět v červnu a dobrovolnice Míša si dokonce svůj pobyt rovnou o půl roku prodloužila. Z toho plyne, že i dobrovolníci mají zájem se do Mexika vracet a ve smysluplné činnosti pokračovat. Osobně mne těší, že mne už kontaktovali další dva mladí lidé z České Lípy, kteří mají zájem o dobrovolnickou zkušenost v Mexiku. Myslím, že je to pro náš region velmi dobrá zpráva a reklama.
Filipe, na tvém blogu jsem se dočetla, že jsi z občanského sdružení CommUNITY inspiration, jež jsi spoluzakládal, po svém návratu z Mexika vystoupil. Měli jste zde na Českolipsku hodně příznivců. Není to škoda?
Ano, je to tak. Mrzí mne to především ve světle projevované podpory stále více lidí, na Českolipsku jsme fanoušků měli opravdu dost. Bohužel, organizace začala procházet vnitřní krizí, ze které, dle mého názoru, nebylo východisko. S druhým spoluzakladatelem Tomášem Hesem jsme nabyli dojmu, že bude lepší projekt opustit a přenechat jej původní iniciátorce celého nápadu. Víc bych se k tomu raději nevyjadřoval, bližší komentář si případně čtenáři mohou přečíst v posledním článku na mém blogu (http://my.opera.com/filippo-communityinspiration).
Dobře, ale tím pro tebe přeci oblast dobrovolnictví a Mexiko nekončí, nebo ano?
Já pevně doufám, že ne. Právě pro to, že koncept jako takový prokázal funkčnost, budeme s Tomášem dál hledat cestu, jak na naši činnost v barvách CI navázat. Na mexické straně výsledky byly, dobrovolníci se do Mexika chtějí vracet, podpora české veřejnosti byla významná i finanční krizi navzdory. Někteří členové vysílající komunity už mi dokonce přislíbili podporu v případě vzniku projektu nového. To je krásný.
Ze své dvouleté zkušenosti jsem ale také poznal, že podobný projekt nemůže fungovat jednosměrně. Na mexické straně musí existovat jasná poptávka po dobrovolnících vyučujících angličtinu. Ideálně v ekoturistických komunitách, kde bude možné díky jazykově vybaveným lidem navázat přímo i na oblast alternativní turistiky. Došel jsem k závěru, že i v nezisku musí být spolupráce založena na ryze obchodních principech a realizace jednosměrné charity není dlouhodobě udržitelná.
A čemu se tedy věnuješ v současné době?
Od svého návratu intenzivně pracuji na dalším zefektivnění speciální metody na výuku angličtiny. V Mexiku bude zájem pouze o dobrovolníky, jejichž metoda umožní za relativně krátký čas naučit anglicky větší počet studentů. A protože současně vedu dva jazykové kurzy v DDM Libertin, výsledky studentů všech věkových kategorií mne přesvědčují, že jsme na správné cestě.
Pokud se do Mexika nevydám znovu na podzim, začnu vyvíjet výukovou metodu také na španělštinu. Je to brána do zemí Latinské Ameriky. A ta se mi zaryla hluboko pod kůži.
Vloni jsi po návratu uspořádal několik besed o průběhu své mise. Neplánuješ jako rozlučku s CommUNITY inspiration něco podobného?
Ano. Už když jsem odjížděl, slíbil jsem, že se o zážitky z terénu podělím. Všechny příznivce bych rád pozval na besedu, která se uskuteční v DDM Libertin dne 15. června od 17h. Na této besedě by měla jako hlavní host vystoupit Eva Bazgierová z Třince, která odprezentuje vlastní dobrovolnickou zkušenost z indiánské komunity Rio Manso.
O den později, 16. června od 18h, pak proběhne akce ještě v Sosnové, v zasedací místnosti obecního úřadu. Zatím není jasné, jestli na ní bude moci vystoupit Eva. I tak ale mohu každého pozvat na ochutnávku pravé mexické tequily.
Díky za pozvání. Něco na závěr?
Rád bych snad jen vyjádřil upřímné díky všem, kteří nás na naší dvouleté cestě jakkoli podpořili. Potvrdilo mi to teorii, že když se spojí vícero lidí a pracuje se tvrdě a poctivě, není nemožné vůbec nic. Ani pomáhat indiánům na druhém konci světa.
Speciální dík patří rodičům za jejich trpělivost, pochopení i materiální podporu.
---
Ing.Filip Šena je rodákem ze Skalice u České Lípy. Rozum však začal brát až na českolipské periférii v Sosnové, kde také zahájil svou cestu za vzděláním v místní mateřské školce. Po ní následovalo šťastné období ve třídě s rozšířenou výukou jazyků na ZŠ Dr. M. Tyrše a nabírání znalostí na českolipské Obchodní akademii. Poslední fáze edukace proběhla na Technické universitě v Liberci, jejíž součástí bylo i roční studium na portugalské universitě v Aveiro (r. 2006/2007). Ze zálib a koníčků u Filipa vítězí sport. V kopané hájil v žákovských a dorosteneckých kategoriích barvy oddílu FK Česká Lípa (nyní Arsenal ČL), mezi dospělými nastupoval za Jiskru Nový Oldřichov a Jiskru Mimoň.
Loňský rozhovor naleznete zde.