Ve svárovské hospodě jsem nebyl opravdu řadu let, a tak, když už jsem jel okolo, řekl jsem si, že se zastavím, abych o ní něco zvěděl.
První změna je patrná už zvenčí. Nový venkovní image i nový vchod – takže jsem se do nitra marně dobýval zepředu. Ale dobyl. Volno bylo přesně u jednoho stolu, jinak byla restaurace zaplněná takřka úplně. Většina hostů byla zaujata sledováním fotbalového zápasu, jenž byl pomocí dataprojektoru promítán na plátno zavěšené na stěně. Díky žaluziím byl obraz vynikající.
Jen co jsem dosedl, přispěchala ke mně usměvavá servírka s dotazem, co si přeji k pití. Coby řidič jsem si dal točenou kofolu (ano, čtete dobře: točenou kofolu, která mi byla navíc donesena v originální sklenici) a presso s mlékem. Servírka zároveň nic nenamítala, když jsem se rozhodl nakouknout do nápojového lístku. Sice s někým na baru cosi prohodila na můj vrub, když jsem si začal do deníku vypisovat potřebné údaje, ale směrem ke mně si nedovolila nic.
V nabídce jsou produkty Staropramenu: desítka za 14,50, dvanáctka za 16,50 a Granát (0,4 l) za 16,50. Těm, kterým nestačí piva točená, se nabízí uspokojit svou žízeň Gambrinusem z plechu za dvacku či Coronou v láhvi za 65 korun. Řidičům je nabízeno i pivo značky Rallye, které má však do piva chuťově dosti daleko – ale to je jen má subjektivní zkušenost.
Coca – colu či Sprite lze pořídit za dvanáct korun (2 dcl), rovněž džusy začínají na dvanácti korunách. K jídlu byly k dostání jen rychlovky v podobě hamburgeru za třicet korun či bagety a gyrosu – oboje za čtyřicet korun.
Restaurace rovněž funguje jako kontaktní místo sázkové kanceláře Tipsport, což už pomalu začíná být standardem. Okénko kanceláře je umístěno decentně v rohu, vedle dlouhého barového pultu, který je pohříchu umístěn tak, že případný zájemce o tento druh posezení je otočen přesně zády k projekčnímu plátnu. Z nábytku mě zaujaly rovněž nové stoly – sice lacinější, ale bezesporu vyhovující.
Cestou na místnost, kterou většinou ve svém hodnocení nevynechávám, jsem objevil proherní automaty na chodbě. To je také fajn, když už musí být, tak ať nejsou na očích. Záchod byl trochu přetopený v porovnání s místností, kde díky ventilaci trochu foukalo (na druhou stranu jsem neměl pocit, že sedím v zakouřené místnosti). I toalety voní novotou, teda zase tolik nevoněly, ale nové byly. Z těch původních zůstala jen růžová výmalba. Nové mušle (s dotykovým splachováním), teplá voda, zrcadla a papírové ručníky.
Shrnutí: závidím Svárovu jeho hospody. Kromě této i tu U Kapličky. Slovy starosty – to je to místo k životu. Dnes skutečně nemám co vytknout. Kdybych chtěl jít někam jen na pivo a nebyl limitován lokalizací, zamířím zřejmě sem.