Dnešním dnem, Popeleční středou, začíná pro křesťany čtyřicetidenní půst, který předchází Velikonocům, nejvýznamnějším křesťanským svátkům, kdy oslavujeme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Litoměřický biskup Mons. Jan Baxant při této příležitosti sloužil v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích mši svatou s udílením popelce.
Koncelebranty mše svaté byli generální vikář litoměřické diecéze P. Stanislav Přibyl CSsR, probošt Svatoštěpánské kapituly a dómský farář J. M. can. Jiří Hladík OCr., kanovník kapituly a děkan městské farnosti v Litoměřicích J. M. can. Józef Szeliga a kněz třebenické farnosti R.D. Tomasz Dziedzic.
Biskup ve své promluvě poukázal na tři možnosti, jak užitečně prožít postní dobu. Hovořil o almužně, tedy o schopnosti člověka nepřát jen sám sobě, ale rozdávat potřebným, hovořil o skutečné modlitbě jako projevu otevřeného srdce a o půstu. Zdůraznil, že skutečný půst je kázeň, skutečná sebekázeň, disciplína křesťanského života, který dobrovolně přijímáme za svůj.
Poté požehnal popel, připravený spálením ratolestí posvěcených loňského roku na Květnou neděli, a věřící si od něj nechali sypat popel na hlavu na znamení, že jsme všichni hříšníci a chceme činit pokání. Následovala mše svatá slavená obvyklým způsobem.
Zavedení „popeleční středy" se datuje do 6. - 7. století. Od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo, nebo je popel sypán na hlavu se slovy: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš" (srov. Gn 3,19) nebo „Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15).
Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do současnosti. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svoje hříchy a vyjadřuje vůli učinit pokání s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (u nás z „kočiček" - ratolestí vrby jívy) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.