Ředitel odchází, učitel zůstává

Ve čtvrtek se mu dostane oficiálního poděkování také od starosty města Jindřicha Mareše.
„Učitelství můžu brát jako naši rodinnou profesi.  Tátovi je třiadevadesát a ve školství strávil celý život, brácha taky učí. Doba se změnila a nabízí mladejm spoustu možností, ale já bych si to učitelování asi vybral zase,“ přiznává a nahlas přemítá, co mu školství vzalo a dalo. „Ztratil jsem iluze, zato poznal  hodně dobrejch kolegů a spoustu hodnejch dětí,  i když mezi nimi byl sem tam nějakej lupínek.“
Kapitolou samou o sobě jsou reformy školství. Má pocit, že jejich autoři  nemají páru o tom, co se ve školách děje. Naštěstí zkušení  kantoři na národní škole vědí, že je důležité, aby naučili děti především číst, psát a počítat. Z rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je mi nanic hlavně proto, že se z něj vytratila výchova jako neoddělitelná součást učitelské práce. „Nejsem příznivcem fyzickejch trestů, ale kantoři dnes nemají v ruce nic, čím by si mohli zjednat pořádek. Práva dítěte jsou nedotknutelná a já nemůžu klukovi ani obrátit kapsy, i když vím, že je má napěchovaný třeba marijánkou. Je to někdy těžký, rodiče nemají na děti čas a  škola rodinu nahradí.“ 
 Rád vzpomíná na léta strávená v ZŠ U Lesa. Člověk byl mladší, měl víc energie, jezdilo se s dětmi  na několikadenní výlety bez obavy, že by se něco stalo.
 „Dnes je situace jiná, i když děti zůstávají v jádru dobré, nejsou dostatečně motivované k tomu, jak nakládat s volným časem. Číhá na ně víc nástrah – od drog přes hrací automaty až po různé sekty, můžou spadnout i do internetové pasti.“
 Navzdory vyřčenému zůstává optimistou. Je přirozené, že život klade překážky, on je zvyklý problémy řešit a rozumná cesta se vždycky najde. A stejně tak věří, že to ani s naším školstvím nebude tak špatné. Máme na koho navazovat, a není to jen J. A. Komenský.
„Už mám zabaleno, 1. července vyrážíme s naší starou partou cyklistů na tejden do Vodňan,  je tam krásně. Pak mě čeká chalupa na Vysočině, máme čtyři vnoučata, nudit se nebudu.“  V aprobaci má uvedeno přírodopis – tělesná výchova, a tak není divu, že končíme u Eura. „Fantastickej mančaft mladejch  kluků postavili Rusové, ale kdybych sázel, tak na Němce.“ A ještě něco prozrazuje. „V září se do školy zase vrátím, jen na poloviční úvazek, ale učit budu.“