Tehdy bylo pokáceno 106 stromů, z toho 37 nelegálně. Zákonitě musela následovat pokuta a byla nařízena náhradní výsadba. Ani tu město řádně do určeného termínu neprovedlo, a tak pro věčnou ostudu běží další sankční řízení.
Paní starostka argumentuje zdánlivě racionálně, například tím, že ze stromů (zbývá jich už jen 26 a i ty vadí!) by mohly padat větve a někoho zranit. Ale je to racionálnost opravdu jen zdánlivá. Jistě, větev ze stromu občas spadnout může, zvláště když ten strom není pravidelně řádně ošetřován, jak majiteli ukládá zákon. I pak je ale pravděpodobnost nehody asi taková, jako že někoho za větrného počasí trefí padající střešní taška. Co bychom si pomysleli o člověku, který by chtěl kvůli tomu zbourat celý dům? A přitom, co je to nějaká ta větvička z mladého topolu proti pádu třeba betonové krytiny!
Co hůř, paní starostka buď neví, jaké škody na zdraví může vykácení stromů způsobit, nebo to lidem záměrně zamlčuje. Jeden jediný vzrostlý strom zachytí ročně až 1 tunu polétavého prachu. Z něj nejnebezpečnější jsou částice o velikosti pod 2,5 mikrometru, které se dostávají až hluboko do plicních sklípků a nedají se již vydechnout. S nimi se tam usazují a dlouhodobě zdraví poškozují mikroskopické částečky těžkých kovů a dalších škodlivin. Důsledkem je například zvýšení počtu zánětlivých onemocnění plic, obecně zhoršení plicních funkcí, nepříznivý vliv na kardiovaskulární systém a řada dalších škod na zdraví. Vdechování těchto částic silně vzrůstá při zvýšené tělesné námaze, při sportu, tělesné výchově nebo i při běžném dětském hraní a běhání. U dětí navíc vše ještě zhoršuje zvýšená zranitelnost vyvíjejícího se organizmu.
Mohli bychom mluvit také o tom, že takový vzrostlý strom dokáže za horkého dne, jakých bude se změnou klimatu stále přibývat, vypařit až 400 litrů vody a tím snížit teplotu okolního vzduchu až o 3°C. Že vyprodukuje ročně 1 500 hektolitrů kyslíku a odstraní ze vzduchu příslušné množství kysličníku uhličitého.
Naši předkové možná neměli tak rozsáhlé vědomosti o vztahu životního prostředí (v tomto případě zeleně) a zdraví, ale z mnohaletých zkušeností došli ke správnému závěru, že tam, kde žijí lidé, a v okolí škol a sportovišť zejména, je zeleň doslova životní nutností. Rozhodně ty stromy nesázeli z nějakého rozmaru. A to bylo prosím v časech, kdy třeba motorová doprava a poškozování ovzduší z ní byly ve srovnání s dneškem zanedbatelné!
Pravda, mluví se o náhradní výsadbě za pokácené stromy. Ale musíme si uvědomit, že to je jako zabavit někomu opravdové auto a dát mu za něj dětskou hračku. Aby se nahradila funkce jednoho jediného dospělého stromu, musely by být místo něj vysázeny stovky jiných. A navíc na místě těch vykácených.
Nebylo by rozumnější řádně se starat o ty, které tam již rostou, nekácet je a neubližovat tak jim, ale především lidem?