Do ankety Osobnost Českolipska, která probíhá na i-novinách, Vás nominovali skauti. Koketoval jste se skautským hnutím už v dětském věku anebo až po revoluci?
Se skautským hnutím jsem se seznámil v roce 1968. Po znovuobnovení skautingu v roce 1989 jsem se do činnosti českolipského skautského střediska aktivně zapojil.
Věděl jste za kým či kam máte přijít?
To jsem poměrně jednoduché, že pocházím ze skautské rodiny. Můj otec je dlouholetým skautským činovníkem, takže při znovuobnovování skautské činnosti v roce 1989 jsem byl, tak říkajíc, „u zdroje“.
Přiznávám, že já si dlouho držel od skautů odstup, ale po těch letech ve školství už skoro poznám, kdo do skauta chodí a kdo ne. Myslím to jako pochvalu skautům. Podařilo se dle Vás skautům nějak modifikovat původní ideály, že jsou stále tak přitažlivé pro děti i jejich rodiče?
V tom to vězí, podle čeho poznáte mezi vašimi žáky skauty? Do skauta se jen nechodí jako do zájmového či sportovního kroužku, skautem se člověk stává. Veškeré skautské činnosti, discipliny, výpravy a tábory nejsou cílem, ale pouze prostředkem, který pomáhá vychovávat k přijetí osvědčených původních ideálů. Myslím si, že právě v dnešní době má velký význam formování a výchova dětí ke smyslu pro fair play, spravedlnost, schopnost rozeznat dobro od zla. Na těchto ideálech není co opravovat. Samozřejmě metody a cesty k těmto cílům a ideálům se musí modernizovat a inovovat tak, aby mladé oslovovaly.
Co Vás osobně ke skautům táhlo?
Slušnost jako norma jednání a chování skautů, přátelství, kamarádství lidí „stejné krevní skupiny“, společné zážitky z výprav, expedic a táborů.
Zkuste nám trochu místní skauting představit. Jak vypadá normální skautský rok v České Lípě?
Organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR je občanské sdružení, jehož cílem je výchova a rozvoj všech složek osobnosti dětí a mládeže. Základní metoda skautské práce je praktická činnost a prožitkovost. Skautské středisko v České Lípě registruje kolem 300 mladých skautů a skautek. Mladší skauti a skautky (do 11 let) si říkají vlčata a světlušky, starší skauti jsou roveři a rangers. Vedoucí jednotlivých oddílů jsou prověřeni systémem poměrně náročných kvalifikačních zkoušek. Celoroční činnost jednotlivých oddílů se řídí plánem. Mimo pravidelných schůzek jsou těžištěm činnosti výpravy, expedice a hlavně vyvrcholení celoroční činnosti - stanový tábor. (Pokud by se čtenář chtěl seznámit s konkrétními akcemi českolipských skautů, doporučuji podívat se na naše webové stránky www.retez.net )
Tvrdíte, že za zlomový okamžik ve svém životě považujete listopadovou revoluci v roce 1989. Já mám stejný pocit u sebe, ale ty okamžiky jsem prožíval coby student v Ústí. Jaká byla atmosféra tady?
Učil jsem na učilišti uranového průmyslu a bylo to docela dramatické. Tehdejší ředitel byl velmi kovaný komunista. Ještě po prosincové generální stávce velmi tvrdě vyhrožoval všem aktivním pedagogům okamžitým vyhazovem za uspořádání besedy s přímými účastníky událostí na Národní třídě. Nezapomenutelné byly pravidelné „revoluční“ schůzky čerstvě vzniklého Občanského fóra v Pátově ulici nebo vyhraněné mítinky v Jiráskově divadle či v sídle OV KSČ.
Kdo byl nejvýraznější osobností revoluce v České Lípě?
Asi už nedám dohromady všechny výrazné osobnosti revoluce v České Lípě, ale vzpomínám si na faráře pana Vašinku, Mirka Hudce, manžele Kadlecovy, Petra Veltrubského, Radka Bábka.
Takže v podstatě až na pana Hudce lidé, kteří se v politice už dále neangažují. Nikdy jste neměl pocit, že revoluce byla vlastně ukradená? My na fakultě během pár měsíců. Lidé, kteří nás zrazovali na začátku z tisku letáků a vyhlašování požadavku, že chceme zrušit čtvrtý článek ústavy, najednou byli ve funkcích a my se vrátili k běžnému studiu.
To, že si člověk často řekl: „No takhle jsme si to teda v osmdesátým devátým nepředstavovali“, neznamená, že bych měl pocit „ukradené“ revoluce. Málokdo z nás do „toho“ tenkrát šel s nějakými osobními ambicemi. Myslím si, že základní atributy demokracie u nás fungují. Ale netvrdím, že nejsem frustrován některými současnými společenskými reáliemi.
Co Vaše vnitřní pocity? Nikdy jste nepodlehl zjednodušení typu: za komunismu bylo stejně líp?
Tak to teda nehrozí. A když něco podobného slyším, žasnu, jak krátkou paměť máme.
Napsal jste mi v jednom ze seznamovacích mailů, že Vaší úchylkou je zmizet jednou za rok na deset dnů sám do lesů. Jak to psychicky zvládáte? Já jsem takhle sám vyjel jednou v životě a doposud si noc v Bílých Karpatech pamatuji takřka minutu po minutě. Nezažil jsem větší osamění a strach.
Právě pocit samoty, díky celoročnímu civilizačnímu a komunikačnímu přesycení, vyhledávám a vyhovuje mi. Srovnám si myšlenky, vyčistím si hlavu tak, že mohu další rok normálně fungovat.
Já měl teda normální strach, navíc potřebuji zážitky sdílet. Nic takového neznáte?
Asi nerozumím přesně otázce. Z čeho bych měl mít v přírodě strach? Proč zrovna v lese a na horách bych měl mít větší strach než na sídlišti Špičák? O zážitky a zkušenosti z cest se určitě rád dělím, ale silné estetické prožitky mne obohacují a jsou velmi těžko sdělitelné.
Kam tak obvykle jezdíte?
Hlavně do hor a lesů, mimo frekventované turistické trasy. Mimochodem, v Bílých Karpatech jsem se pohyboval minulý rok a moc se mi tam líbilo. Mám moc rád moji rodnou Šumavu.
V zastupitelstvu nepatříte k právě nejaktivnějším. Proč?
Nemyslím si, že by se efektivita zastupitelů měla měřit pouze počtem vystoupení a interpelací při zasedání zastupitelstva. Dokonce bych některým zastupitelům připomněl jedno hodně staré čínské přísloví: „Mluv jenom tehdy, když to, co řekneš, je moudřejší než mlčení.“
Nicméně bych od opozičního zastupitele čekal, že aktivněji vystoupí například proti výstavbě zbytečného supermarketu, mrhání peněz v případě řady zakázek. Vaše mlčení je tedy rezignací na současný stav?
Myslím, že opozice je v zastupitelstvu slyšet. Jiná věc je, jak fakticky může opozice ovlivnit rozhodnutí většinové koalice. Pokud existuje aspoň čtyřicetiprocentní prostor problematickou akci nebo situaci v zastupitelstvu ovlivnit či změnit, určitě jej využívám a nemlčím. Své názory a postoje vyjadřuji jasně ve svém hlasování.
-------------
Milan Kubát je Českolipanem od roku 1962. Jeho cesta k učitelství vedla přes střední lesnickou školu, pedagogickou fakultu a fakultu tělesné výchovy a sportu UK. Od roku 1983 byl učitelem, v současnosti vykonává funkci ředitele školy. Za důležitý mezník svého života považuje rok 1989. Spolu s dalšími zakládal v České Lípě Občanské fórum. Byl zvolen do prvního porevolučního českolipského zastupitelstva. Plně ho v té době "pohltilo" znovuobnovení skautského hnutí. Je členem Junáka - svazu skautek a skautů ČR. Původní ideály skautingu považuje právě v dnešní době za velmi aktuální. Skautům se snaží pomáhat a sloužit i v současnosti. Pracuje opět v zastupitelstvu (byl zvolen za Stranu zelených). Mimoto již sedmým rokem přednáší studentům bakalářského a magisterského studia na pobočce Univerzity Jana Amose Komenského.
Ze sportů má rád lyžování, tenis, squash, cyklistiku. Již přes 30 let každé léto vyráží sám s pinglem vyčistit si hlavu do lesa "mimo civilizaci".
Věnuje se dendrologii, má rád stromy a myslí si, že je i dobře zná.
