Pojedeme vlakem do Srní (z Lípy například v 7.40 či 9.47). Kousek cesty od nádraží půjdeme po silnici směrem na Zahrádky (asi 600 metrů je to i modrá turistická trasa). U nové pískovny slezeme ze silnice - ale na druhou stranu (tedy vlevo). Budeme se vyhýbat nedávno vysazeným borovičkám, které jsou tu všude. Vykácený les aspoň odkryl pohled na pískovcový útvar, který ze všeho nejvíce připomíná hlavy nějakých oblud či mořské útesy. Tím druhým možná někdy v druhohorách byl. Rozhodně stojí za úvahu trochu se zde rozhlédnout a třeba si i maličko zahrát na horolezce.
Lepší kousek skály jsem si pro sebe objevil asi o půl kilometru dále a také o pár desítek metrů výše. Půjdeme-li od skal jihozápadním směrem, překonáme nejprve jeden menší val, objevíme několik ležení srnců a daňků a pak už se před námi bude tyčit hlavní cíl - Kraví hora. Cesta nikde, a tak musíme zamířit přímo k vrcholu, jako jsme již činili tolikrát.
Pak už jen klid ve stínu polomrtvých stromů, do nichž vytrvale buší brhlíci. Celý vrchol čedičové hory je jakoby rozetnut starým lomem, v němž mineralogové pátrají po zeolitech. Škoda té škuby na kalhotách, co jsem si udělal o šípek, který měl kmen jak stará jabloň. Kraví hora se někdy počítá k Provodínským kamenům, z nichž nejznámější je Lysá skála alias Spící panna. Kdybychom turistění neměli dost, můžeme sejít přímo dolů za nosem k cestě, po níž se táhne žlutá turistická trasa, dojít do civilizace a od rozcestníku se vydat do Provodína. Z této obce jezdí vlak zpět do České Lípy. Cestou si můžeme na Spící pannu vylézt – ale pozor, v zimě jde o výstup poměrně nebezpečný. Odkrytý čedič klouže.