K tomu nekonečné, rytmické údery dvou až tří bicích nástrojů a perkusí, občas zabučí didgeridoo či fagot a stále se opakující motivy elektronických, odlidštěných technologií, které nás semelou a podprahově dopraví do jiné dimenze.
Aktéři toho všeho jsou anonymně ukryti za plátnem, za celý večer nezazní jediná věta … Nejsme svědky černé mše či rituálního obětování, ale vystoupení „souboru“ (zde je patřičné dosadit uvozovky, neboť vystupující hudebníci se nepovažují za regulérní tzv. skupinu) DO SHASKA! Jejich hudba se nedá jednoznačně pojmenovat, zařadit do škatulky, navíc vizuální složka vystoupení není zanedbatelná.
Pod celuloidovými obrázky, pocházejícími z dílny zasloužilých mistrů expresionistických filmů (Fritz Lang - Die Nibelungen 1. díl Siegfried, Leni Riefenstahl - Triumph des Willen, Robert Wiene - Das Kabinett des Dr. Caligari, Wilhelm Murnau - Upír z Nosferatu - Eine Symphonie des Grauens, Carl Theodor Dreyer - Vampyr, Rantand - Duel, Tod Browning - Freaks, Edison - experimental films 1880 - 90, od různých autorů dokumenty např. Amok Video, Mondo Cane, Mondo Pazzo atd.) můžeme slyšet ozvěny primitivních bubeníků, moderních technologie, drum´n ´bass, industriálu, hip hopu, dubu atd. - vlastně cokoli chceme!
Bez vysvobozující pauzy se na nás valí rytmické zvukové stěny, které nás nenechávají vydechnout a odpočinout a které nás dopraví do našeho archetypálního podvědomí, ať chceme či nechceme, rytmus se stává univerzálním jazykem.
Hodinu a půl trvající koncert uteče jako voda, hudebníci se mísí s publikem... Jako by se nic nestalo... Jako bychom právě neabsolvovali očistnou, osvobozující, extatickou lázeň. Aktivity levé a pravé hemisféry jsou konečně vyrovnány... Šamani třetího tisíciletí Do Shaska! Patnáctého června v prostoru zahrady Novoborksého sklářského muzea.
