(viz. http://www.mvcr.cz/policie/udv/zakony/198_1993.html)
Protože k vyrovnání se s vlastní minulostí nedojde tím, že za ní uděláme pomyslnou tlustou čáru, ale naopak. Vyrovnat se s minulostí znamená ji otevřít, prozkoumat, podrobit analýze, reflexi, nebát se klást si i nepříjemné otázky. I proto vznikl projekt společnosti Člověk v tísni: Příběhy bezpráví.
V jeho rámci proběhlo 22. listopadu na českolipském gymnáziu promítaní dokumentárního filmu Sladké století o osudu Alky Palkoskové, jež si odseděla v komunistickém žaláři jedenáct let. Po projekci proběhla beseda studentů s panem Josefem Hejtmánkem, předsedou Konfederace politických vězňů na Českolipsku.
„Sám jsem si odseděl tři roky v Leopoldově jenom za to, že jsem jako voják odmítl vstup do strany,“ řekl hned v úvodu. A pokračoval: „Zatčen jsem byl v roce 1949. Když jsem se ocitl v jednom z nejtěžších žalářů té doby, netušil jsem, jaké výjimečné lidi zde potkám. Ale na druhou stranu, ta hrůza, tlak,… to je nepřenositelné.“
Následovala řada vzpomínek prokládaná několika dotazy studentů. Třeba zda osobně dokázal odpustit svým věznitelům. Některá mravokárná poučení vyvolávala na tvářích lehký úsměv.
Podstata setkání s pamětníkem nejhorších komunistických zvěrstev, s jejich přímou obětí, s konfrontací nedávné minulosti tohoto národa, se snad dotkla všech zúčastněných. Sám jsem spíš odcházel s pocitem, zda nebudu v dnešní době "za vola". Bojovat proti komunismu zrovna není v kurzu. Že, pánové Paroubku, Grebeníčku, Klausi, Filipe, Starý…