Když tedy vyrazíme v 8,52 Ploučnicí, vystoupíme před jedenáctou hodinou na zastávce Luh pod Smrkem, která leží kousek za Raspenavou (přestoupíme v Liberci a v Raspenavě). Žádné brzké vstávání, vyhlášenou restauraci Hausmanku otevírají stejně až v poledne. Máme právě tak dvě hodinky na přivyknutí si horskému vzduchu.
V Luhu přejdeme hlavní silnici a dáme se k továrně a mostu přes řeku Smědou. Na druhém břehu toku objevíme zelenou značku. Pohodová cesta podél Smědé, v níž se prohánějí pstruzi, nás dovede k rozcestí se značkou modrou. Odbočíme doprava a budeme se těšit z parádně opravených (a zatím znovu nezničených) božích muk, vypuštěného rybníka a Farské louky - no jo, vždyť jsme na staré Nové poutní cestě.
Za Farskou loukou to konečně začne - Jizerky v plné parádě. Buky, žulové balvany, z nichž v tuto dobu visí ledové rampouchy. Ale stále jde jen o předkrm toho, co nás čeká na kopcích za sedlem.
A už jsme v restauraci U Kozy neboli Hausmance, pověstné především svými kuřecími specialitami. Ona je celá taková pověstná - obrovitými hrnky s čajem, lidovou atmosférou, velkými porcemi hranolků, spoustou vycpanin a trofejí. A rovněž skleněnými dveřmi na záchodě, které "ocení" především ženy, ale i muži nucení se posadit.
Příjemně ohřátí přejdeme hlavní cestu a jsme na dvou naučných stezkách současně. První pro nás připravila správa chráněné krajinné oblasti, druhou sdružení Suchopýr. Obzvlášť suchopýrské tabule budou oceněny dětmi. Nabízejí didakticky obstojně zpracované informace i malou soutěž. Vandalové naštěstí neholdují turistice, takže tabule mají šanci vydržet déle než ty za českolipským Špičákem.
Balvany zde mají bizarní tvary a nápadité názvy - Kopřivník, Oldřišek, Hřib, Uhlířova čapka, Gorilla. Určitě se jedná o jedno z míst, která bychom neměli v Jizerkách minout. Pomyslným i skutečným vrcholem celé nenáročné túry je Skalní hrad. Vrcholek se základy strážního hradu, který nabízí výhled do údolí.
Od hrádku sejdeme k rozcestí u Hřebenového buku, kde vyměníme zelenou trasu za modrou, po níž se dostaneme do Oldřichova v Hájích. Cestou ještě mineme poslední značku naučné stezky, která je umístěna u malého rybníčka a popisuje mimo jiné život horských obojživelníků. Teď mohu prozradit, že nedávno zveřejněná fotografie mloka skvrnitého v jednom z mých deníků pocházela právě z tohoto výletu. Teď však již mloci ztuhle čekají na jarní sluníčko. To my si počkáme na vlak (možná také ztuhle, když nestihneme ten v 15,54 či 16,54). Modrá značka nás dovede až k zastávce.
