Senátoři jsou díky způsobu volby chápáni jako regionální ombudsmani a lobbisté zároveň. Můžete nám prozradit, jak byste chtěl konkrétně prospět svému volebnímu obvodu?
Senát je navzdory způsobu volby senátorů v první řadě pojistkou demokratického politického systému a ústavnosti a ve druhé funguje jako "výstupní kontrola" schválených zákonů.
Jako senátor bych se proto v první řadě snažil, aby přijímané zákony nebyly snůškou nesmyslných paragrafů. Ale souhlasím, že se od senátora celkem právem očekává, že bude oním regionálním ombudsmanem a lobbistou. Mým dalším cílem proto bude, abychom při získávání státních i evropských dotací byli jako region úspěšnější, aby se konečně začal budovat obchvat silnice 1/9, aby připravené projekty cyklostezek nezůstaly na papíře, aby přepravci více využívali železnici a při přepravě nebezpečných nákladů měli oznamovací povinnost vůči regionu, kterým cestují, aby se obce a města mohla více podílet na výběru mýtného, aby financování vodohospodářských projektů nezůstalo na odběratelích vody… Je toho hodně, za co bych v případě svého zvolení mohl v Praze lobbovat, a ti, kdo mne znají, vědí, že nemluvím do větru.
Když pomineme Vaši stranickou příslušnost, proč by si měli voliči vybrat právě Vás? Čím jste osobně mimořádný?
Nejsem mimořádný. To, co nabízím, jsou zkušenosti. Jako starosta a hejtman jsem poznal, s čím se lidé potýkají a co trápí naše města a obce. V čem potřebují změnu zákonů i větší pochopení státních institucí. Nebojím se otevřeně bojovat za jakýkoliv rozumný názor a nenechám se zatlačit do kouta. Pokud bych se stal senátorem, určitě nebudu patřit k těm, o kterých volič šest let nic neví a jeho jméno mu připomene až předvolební plakát.
Můžete jmenovat pět největších problémů našeho volebního obvodu?
Schází nám tu obchvaty, které odkloní především narůstající kamionovou dopravu z našich obcí a měst. Další problém vidím v hospodářsky slabých oblastech, které by si zasloužily větší podporu ze strany státu, aby se mohly lépe rozvíjet. Určitý nesoulad vnímám i v oblasti cestovního ruchu. Navzdory tomu, že celý senátorský obvod 36, zahrnující oblast Českolipska, Novoborska, Hrádecka a Chrastavska, patří k turisticky atraktivní oblasti, málo toho využíváme. O cestovním ruchu se všude sice hodně mluví, ale pořád nedokážeme turistům poskytnout odpovídající servis. Neumíme prodat to, co máme, což je chyba. Další slabinou je nízká vzdělanost, která se pak odráží v tom, jaké firmy v našem regionu působí.
Ať už z Vás vyhraje kdokoliv, bude v Senátu nováčkem. Přesto: kdybyste si mohl vybrat výbor, podvýbor či jinou senátní funkci, o co by šlo? Ve které oblasti byste se chtěl angažovat nejvíce?
Z devíti výborů to jsou tři, kde bych asi nejlépe zužitkoval své znalosti a zkušenosti. Takže pokud by si mohl vybrat, byl by to buď výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, nebo pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, případně pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
Řada politiků se stále nechává slyšet, že Senát je vlastně zbytečný. Obhájil podle Vás svou existenci? Pokud ano, tak jak?
Jak jsem se již zmínil v úvodu, pravomoce i vlastní existence horní komory vyplývá z ústavy. Zbavit se výstupní kontroly přijímaných zákonů nebo pojistky demokratického politického systému a ústavnosti mi nepřipadá rozumné. Jedině za předpokladu, že dojde ke změně ústavy a pravomoce horní komory přejdou na jiný orgán. Oprávněnost své existence tak Senát dokazuje při každém svém zasedání. Jiným problémem však je, zda všichni senátoři pracují vždy tak, jak slíbili svým voličům.
Existenci Senátu si občané uvědomují nejvíce v době volby prezidenta. Vás by v případě zvolení za pět let taková volba čekala. Václav Klaus už kandidovat nebude. Vidíte v současnosti na naší politické scéně podobně výraznou osobnost, která by ho mohla nahradit?
Za výraznou osobnost považuji například současného předsedu Senátu pana doktora Sobotku, kterého bych si v této funkci dovedl do budoucna představit.
Voličům jsou trnem v oku některé poslanecké a senátorské výhody. Napadají Vás některé, které by bylo lepší zrušit? A napadají Vás některé, které by se měly zavést?
Kdybych byl populista, tak bych řekl, že jsem pro zrušení nebo přinejmenším omezení všech výhod. Jako realista se však na výhody ústavních činitelů dívám s odstupem. Ale například rozumím soukromým dopravcům, proč odmítli přepravovat ústavní činitele veřejnou dopravou zdarma. Také příliš obšírné pojetí imunity by nebylo na škodu do budoucna omezit, protože to zbytečně dělá zlou krev v momentě, když se ústavní činitel dopustí nějaké nepravosti, za kterou musí nést zodpovědnost, jako každý jiný občan této země. Veřejnost je na tohle právem citlivá a politik není nadčlověk.
Senátní volby jsou pověstné nízkou volební účastí. Tipněte si, kolik lidí bude stačit ke zvolení senátora?
Odhaduji, že ke zvolení bude třeba několik tisíc hlasů, nikoliv desetitisíců. Od roku 1996, kdy jsme do Senátu volili poprvé, se volební účast stále snižuje, což mne mrzí. Do jisté míry je to vina nás politiků, že se nedaří přesvědčit voliče, aby k volebním urnám přišli rozdat kandidátům svá vysvědčení.
Kterého z kandidátů považujete za svého největšího konkurenta?
Všechny své protikandidáty osobně znám a považuji je za důstojné soupeře. Z mé strany by bylo proto nefér kohokoliv jmenovat. Šanci mají všichni a všem přeji hodně štěstí.
...
autobiografie
Narodil jsem se 27. května 1963 v Prachaticích a jsem nejstarší z pěti bratrů. Jako rodilý Jihočech jsem se však nikdy necítil, neboť již v roce 1964 jsme se s rodiči přestěhovali na sever - do Dolní Libchavy u České Lípy. Můj otec, po kterém jsem podědil nejenom křestní jméno, ale také vztah k technice, pracoval u pozemních staveb jako mistr. Maminka Jana byla úřednicí. Po tatínkovi mám modré oči, po mamince klidnou povahu. Druhou mojí maminkou se pro mne v deseti letech stala Alena, učitelka výtvarné výchovy. Naučila mne, jak vnímat hezké věci, tak i pořádku. Celé moje dětství je spojeno s řadou nádherných zážitků vesnického kluka, a proto na něj moc rád vzpomínám. Patřili k němu kamarádi i společná dobrodružství a rošťárny. Nebyla to však pouze zábava, ale i práce kolem hospodářství, kde jsme všichni museli pomáhat, v tom byli rodiče neoblomní. V dětství jsem si vypěstoval také svůj zvláštní vztah k lesu. O prázdninách jsem jezdíval k prarodičům do Doks, kde jsem se od dědečka o lese hodně naučil. Mezi borovice, jedle, smrky, duby a buky se dodnes rád vracím. Procházka lesem pro mne představuje tu nejlepší relaxaci a život bez vůně jehličí si nedovedu představit.
V době dospívání se u mne začala projevovat celoživotní záliba v moderní muzice. Jako malý kluk jsem se sice kvůli babičce učil v lidové škole umění hře na klavír, ale moc mne to nebavilo. Základy hudební nauky jsem ale dobře zúročil při hře na kytaru. S brnkáním jsem začal v patnácti ve vlaku při jízdách na internát. Stejně jako řada jiných mladých mužů v tomto věku jsem ve skrytu duše snil o kariéře hudebníka. Absolvoval jsem i ústeckou lidovou konzervatoř, obor tvorba hudebních textů. Ambice začínajícího „umělce“ mne během středoškolských studií přivedly do libereckého divadla Hudby a poezie, kde se sešla výborná parta. Spolupracovali jsme s Václavem Helšusem a pod vedením režiséra Ivana Řezáče jsme nastudovali několik představení. S jedním z nich jsme vycestovali až do tehdejšího Západního Německa, což byl pro nás, kteří byli na přelomu 70. a 80. let na „Západě“ poprvé, nesmazatelný zážitek. Vedle účinkování v divadle a působení v několika hudebních uskupeních jsem se závodně věnoval také basketu. Bohužel, přišel úraz a s košíkovou byl konec. Dodnes mne to mrzí, protože mám tento rychlý a chytrý sport velmi rád.
Podnikání od roku 1989 zaměřené především na obchod s elektronikou mne vnitřně uspokojovalo, ale přinášelo také spoustu problémů a starostí, které jsem se musel učit řešit. To, že život není peříčko, jsem však již dobře věděl - především od chvíle, kdy přišla na svět moje první dcera, Míša. Její zdravotní handicap mne z mladistvých výšin posadil na zem a já se začal víc zajímat o pozemské věci. Jsem jí vděčný za to, že mne naučila rozlišovat věci podstatné od naprosto nepodstatných.
Počátkem 90. let se firma začala slibně rozvíjet a do naší tříčlenné rodiny přibyla další dcera, Adélka. Velkým zklamáním proto bylo, když jsem podnik, který jsem několik let budoval, musel zrušit. Bylo to něco, co jsem nechtěl a zpočátku si ani nedokázal připustit. Ale provozní náklady spojené s úvěrem byly v době, kdy vláda musela přistoupit k přijetí úsporných opatření a úroková sazba z úvěru se zvedla na 24%, naprosto zničující. Životním paradoxem tak bylo, že Klausovy úsporné balíčky mne málem připravily o živnost. Bylo to těžké období, a to nejen pro mne - potíže s podnikáním se přenášely i do rodinného života. Naštěstí se nám ale i po rozpadu manželství podařilo s bývalou manželkou udržet hezké a korektní vztahy. Ty trvají dodnes, kdy mám novou rodinu, do které se v roce 2000 narodil syn Adam Petr. A v srpnu 2004, k trojlístku mých dětí přibyla další holčička - Nina.