Nepravidelně a příležitostně vycházející Českolipsko literární je tentokrát monotematické. Jeho obsahem je práce Zdeňka Vyhlídala „Jakub Arbes jako literární vědec“, která přibližuje Arbesovu činnost na poli literární kritiky, jeho zápas o Jana Nerudu, máchovská bádání a jejich význam pro další máchovské studie i českou literární kritiku, které se sice věnoval spíše obecně, ale zato důkladně. Zájemci o tuto tematiku jistě ocení v závěru publikovaný soupis Arbesových literárněvědných prací v novinách a časopisech z let 1865–1903.
Ačkoliv by se téma sborníku mohlo někomu zdát příliš speciální a úzké (a tudíž nezajímavé), dovolím si zde ocitovat jednu Arbesovu myšlenku z raného věku naší kritiky, kterou by se myslím leckteří současní autoři měli inspirovat.
Podle Arbesa je k hodnocenému nutno přistupovat „se znalostí světa a literatur, které umožňuje alespoň relevantní úsudek o tom, je-li nový plod jádrem i formou svou skutečně samostatným, novým, původním a tudíž přírůstkem v ohledu kulturním i uměleckém, nebo-li jen staré jádro v rouše starém a toliko zdánlivě vyšperkovaném, tudíž pouhým literárním odvarem.“
Vlastivědný sborník Bezděz završil svým nejnovějším číslem už úctyhodný tucet svazků. V této souvislosti jistě stojí za připomínku, že Bezděz, který je jediným odborným regionálním periodikem na Českolipsku, patří mezi uznávané tituly i v celostátním měřítku a bývá pravidelně recenzován na stránkách celostátních periodik.
Co se týká rozsahu dvanáctého čísla, jedná se o druhý nejobsáhlejší svazek z doposud vydaných, čítající více než 470 stran. Ustálená struktura nabízí v hlavní části nazvané „Studie“ 15 historických a přírodovědných prací, které obsáhnou nejstarší i nejnovější dějinná období (archeologie Mimoně, solný obchod v České Lípě, hrnčířská rodina Maschgut v České Lípě, Mariánská úcta na Českolipsku), regionální tematiku (Severočeské řezané sklo, obchod sklářské kompanie Janke, rybniční soustava bezdězského panství, dolovaní uhlí ve Varnsdorfu) i přírodovědecké studie zahrnující jak zoologické tak botanické práce.
Oddíl „Materiály“, jehož obsah obvykle tvoří praktické soupisy a přehledy přináší pokračování soupisu kronik a také výsledky průzkumu náhodně nalezeného hřbitova na náměstí v Novém Boru.
Tradičně pestrou je také kapitola „Drobnosti“. Obsahem příležitostně zařazovaném oddílu „Kronika“ je tentokrát vzpomínka na docenta PhDr. Jiřího Vomáčku, dlouholetého pedagoga a vlastivědného pracovníka, který zemřel na sklonku loňského roku. Ostatně jedna z jeho posledních prací, studie o učiteli Josefu Vodičkovi, byla na stránky tohoto čísla Bezdězu také zařazena.
Úplnou novinkou je pak kapitola „Diskuse“, kam je zařazena úvaha „O hrozných nestvůrách“ v níž se M. Sovadina zamýšlí nad současným stavem studia regionální historie.
Tato krátká anotace ovšem může nejnovější číslo Bezdězu jen lehce přiblížit. Jeho obsah je mnohem bohatší a nejlépe se o tom přesvědčíte, když si jej zakoupíte Oba sborníky je možné koupit u českolipských knihkupců, v antikvariátě Jitky Čížkové i v budově Státního okresního archivu na Střelnici.
Českolipsko literární 14
2002
131 stran
Bezděz 12
2003
479 stran
ISBN 80-86319-06-7
ISSN 1211 9172