Celé číslo otevírá příspěvek Jiřího Šoušy, který rekapituluje uplynulých deset ročníků, během nichž si Bezděz stačil mezi odbornou i laickou veřejností získat své stálé příznivce. Jak se konstatuje v úvodu, „v letech 1990-2001 bylo prostřednictvím Bezdězu publikováno téměř 170 různých pojednání, což podstatně přispívá k poznání dějin a přírody Českolipska.“ Na Bezdězu je nejčastěji vysoce hodnocena odborná úroveň, která přispívá k tomu, že bývá recenzován na stránkách sborníků a časopisů na celorepublikové úrovni.
Obraťme se ale k aktuálnímu číslu. Pomineme-li tradiční řadu drobných příspěvků, které zde pochopitelně nemůžeme všechny jmenovat, obsahuje desáté číslo opět několik originálních a pro regionální vlastivědu významných studií. Hned první dvě práce (Jiří Svoboda, Vladimír Peša) mají bilanční charakter, protože shrnují výsledky dosavadních archeologických výzkumů na Českolipsku a v přilehlých oblastech.
Období středověku se pak věnuje stať Jaroslava a Michala Panáčkových, kteří se ve svém příspěvku snaží vypořádat s patrně mylnou a neoprávněnou domněnkou o působení saského architekta pozdní gotiky Konráda Pflügera v České Lípě. Z dalších, historicky zaměřených příspěvků, jmenujme článek Ladislava Smejkala z historie českolipského muzea a příspěvek Jaroslava Slabého o dominikánském klášteře v Jablonném v Podještědí v prvních pěti poválečných letech, během nichž došlo postupně k jeho likvidaci.
Historii dolování v našem regionu se věnují dva příspěvky. Ten první, jehož autorem je Miroslav Veselý, je jakýmsi doplněním článku z předchozího čísla o těžbě hnědého uhlí v okolí Dolního Podluží. Ve druhém se autoři Petr Havránek, Jan Štika a Miroslav Plekanec věnují těžbě železných rud v Lužických horách.
Z přírodovědných příspěvků stojí rozhodně za pozornost studie Petra Kühna o radioaktivním znečištění Ploučnice severně od Mimoně. Pravidelná přispěvatelka Marta Plánská pak na stránkách tohoto čísla publikuje dva botanické soupisy z okolí Kytlice a z lokality Hraniční rybník v Lužických horách.
Zcela zásadní význam, a to i v celorepublikovém měřítku, pak jistě budou mít dvě historické práce, které se věnují problematice obsazení, potažmo znovuzískání českého pohraničí v letech 1938, resp. 1945. Děčínský archivář František Cvrk je autorem edice válečných deníků XXII. strážního praporu, který byl nasazen při mobilizaci v září 1938 v prostoru Lužických hor mezi Kamenickým Šenovem a Novou Hutí. Stručné a výmluvné zápisy denních událostí vojenských velitelů československého vojska jsou jistě cenným pramenem pro další studium této problematiky. I druhý příspěvek, jehož autorkou je Jana Blažková, se snaží na základě pečlivého studia archivních pramenů zcela nezaujatě a přísně faktograficky popsat vznik a fungování internačního a sběrného střediska v České Lípě. Jde jistě o významný počin ke stále aktuální diskusi o odsunu německého obyvatelstva v roce 1945.
I nejnovější číslo sborníku Bezděz je tedy zajímavé a rozhodně by v knihovničkách všech regionálních patriotů nemělo chybět. Zájemci by jej měli získat nejen u knihkupců, ale také v Antikvariátu Jitky Čížkové, v Okresním vlastivědném muzeu nebo ve Státním okresním archivu v České Lípě. Zbývá jen doufat, že vydávání tak kvalitního titulu nebude muset být zastaveno pro nedostatek financí.