Publikování starých bájí a pověstí se mezi veřejností vždy těšilo velké pozornosti. Staré lidové pověsti mají nejen neopakovatelné kouzlo příběhů "z dávných dob", ale často jsou i zdrojem poučení o myšlení a životě našich předků.
Knihu vydalo nakladatelství Agave z Českého Těšína, které se vydávání knih o lidových pověstech věnuje již delší dobu. Autoři v ní shromáždili přes dvě stovky různých vyprávění, příběhů či historek, které od 19. století porůznu publikovalo několik německých i českých autorů. Pro českolipského čtenáře je nutné také poznamenat, že na vzniku a podobě knihy mají významný podíl pracovníci zdejšího Okresního vlastivědného muzea. Autorem ilustrací v knize pak je českolipský malíř a grafik Atilla Vörös.
Největší přínos nové knihy lze spatřovat ve dvou věcech. V první řadě to je bezesporu skutečnost, že v naprosté většině jde o překlady z němčiny, které byly převzaty z dnes již těžko sehnatelných publikací. Druhou významnou kvalitou je rozsah regionu, který kniha pokrývá. Čtenář zde najde pověsti z širokého území mezi Libercem na jedné a Chebem na druhé straně. Jak se praví v úvodu, sjednocujícím prvkem knihy je právě tento pás českého pohraničí, který spadá do povodí tří řek - Ohře, Ploučnice a Labe.
Pověsti mají různý rozsah, od krátkých příběhů na půl strany až po vícestránková vyprávění.
Tam, kde se v pověsti zmiňuje konkrétní lokalita (obec, hrad) je obvykle v závěru uvedena její bližší charakteristika (vznik, založení apod.) Úvod knihy také obsahuje seznam míst, která se v pověstech vyskytují. Bohužel jej nelze nějak prakticky využít, protože u jeho hesel není uveden odkaz na pověst (nebo třeba na stranu) v níž se název zmiňuje. Informační hodnotu knihy trošku snižuje i absence odkazu na pramen z něhož je ta která pověst převzata (například způsobem, jakým to učinil vydavatel Pověstí z Podbezdězí,vydaných v roce 1999). V autorském doslovu je sice uvedena literatura, která byla při psaní knihy použita, ale odkud která pověst přesně pochází už se zvídavější čtenář nedozví. Jistě by také neškodilo zpracovat seznam doposud vydaných knih obdobného ražení, protože i při omezení zájmu jen na Českolipsko by takový soupis byl poměrně bohatý.
Přes tyto drobné připomínky lze knihu Báje a pověsti ze severních a západních Čech jen přivítat. Po formální stránce atraktivní provedení vazby (červená kůže se zlatým potiskem) přitáhne ve výloze knihkupectví nejedno oko zvídavého čtenáře a mezi potencionálními vánočními dárky se jistě neztratí.
Něco více zde
Jan a Tomáš Linhartovi: Báje a pověsti ze severních a západních Čech, Český Těšín 2001, 248 s.