Přesto si ještě v roce 1997, při záplavách na Moravě, mohl tehdejší ministr dopravy Martin Říman (ODS) dovolit zlý bonmot, že tamní dráhy (jmenovitě v údolí Desné) zprivatizovala povodeň. Dnes, při záplavách dalších, by už asi těžko někoho takové sprosťáctví vůbec napadlo. A nejen proto, že Říman není dokonce už ani ministrem stínovým a že dráha v údolí Desné, vzorně rekonstruovaná, funguje ke všeobecné spokojenosti jako skutečně privátní podnik sdružení tamních obcí.
Dráhy prokázaly, že dokáží reagovat velmi pružně a maximálně vstřícně potřebám svých zákazníků i za mimořádné situace živelní pohromy. Nejenže zvládaly rychle nacházet náhradní trasy, pokud vůbec existovaly, za zaplavené úseky, a to i pro tak frekventované, jako je ta údolím Vltavy a Labe od Prahy přes Děčín do Saska (jeden z koridorů) – vlaky jezdily odklonem od Bakova přes Českou Lípu, dokud nedošlo k zaplavení trati i na německé straně. Co víc, železnice dokázala zčásti nahradit i zkolabovanou městskou hromadnou dopravu, v Praze včetně metra, zřídila za tím účelem dokonce i několik dalších, dočasných zastávek. Kdo ví, jak vyčerpávající úřední anabázi normálně zřízení nové železniční zastávky představuje, ten nemůže než tiše smeknout. Zvláštní vlaky vozily, většinou kyvadlově, cestující mezi centrem a předměstími také třeba v Plzni, Děčíně nebo v Ústí nad Labem. V Ústí dokonce jedna vlaková jednotka sloužila jako vůz lékařské služby první pomoci, protože silniční mosty přes Labe byly neprůjezdné.
Na rozdíl od některých takypodnikatelů, kteří se snaží na svízelné situaci mnohých spoluobčanů vydělávat, dráhy, pokud nevozí lidi vůbec zdarma (ve zmíněné funkci městské dopravy), zavedly minimálně do 2.září některé slevy a úlevy. Umožnily všem cestujícím využívat i bez Z-karty zlevněné zákaznické jízdné a na stejnou dobu zrušily doplatky jízdného za objízdné trasy a také příplatky na vlaky intercity a eurocity. Sám jsem při návratu z dovolené v Tatrách vděčně využil možnosti jet bez doplatku jinou, delší trasou, než kterou jsem si předplatil týden předem, netuše, co se pár dní nato strhne. Situace v původně zvoleném místě přestupu, byť se tam ještě dalo dojet, by mi už totiž neumožnila pokračovat spolehlivě do cíle cesty.
České dráhy přesvědčily, že jsou životaschopnější, potřebnější a užitečnější, než by rádi viděli ti, kdo jim nepřejí. Lépe než jiné složky veřejné dopravy obstály i v situaci katastrofy, což je jistě také zásluhou dobrého krizového řízení, a prokázaly a prokazují lidem (nejen) v zaplavených oblastech neocenitelné služby. Plně tak rehabilitovaly své postavení nenahraditelné složky dopravní infrastruktury.
Věřím, že to Ministerstvo dopravy a všichni, kdo také rozhodují o osudu železnic, vezmou v úvahu. A že se to projeví i výší investic nejen do zmíněných koridorů. Vždyť třeba ona trať z Bakova, do České Lípy a dál pak na Rumburk či Varnsdorf a přes hranice do Saska by mohla trvale sloužit jako záložní pro případ opakování dnešních katastrofálních záplav v labském údolí – a ty rozhodně nelze vyloučit (a nejen v této oblasti), na to nás v souvislosti s pozvolnou změnou podnebí zcela vážně, opakovaně upozorňují mnozí klimatologové. Vůbec bychom si v této souvislosti měli položit otázku, zda investice do modernizace celé železniční sítě, třeba ve srovnání s tím, jaké peníze proudí do výstavby nových dálnic a rychlostních komunikací, jsou dostatečné.