Poprvé byla v tomto městě, tehdy na území předválečného Československa, Masarykova busta odhalena v roce 1928, k 10.výročí vzniku státu. S ním také prodělala jeho pohnuté osudy. Nejdřív vadila maďarskému diktátorskému režimu, jehož vojska obsadila Podkarpatsko na jaře 1939. Bustu strhli, odvezli, později se dostala do rukou nacistům, kteří ji zašantročili až kamsi do Pasova. Tam ji v roce 1945 objevili Američané a vrátili do právě osvobozené republiky. Ze známých důvodů však už nemohla být instalována v Užhorodě. Zájem o ni projevili v Hranicích na Moravě, kde byla dvakrát postavena a dvakrát stržena, v závislosti na období politického tání nebo naopak opětovného utužení totality. Nakonec nechali tehdejší mocní bustu pro jistotu zničit.
Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku ukrajinského státu si Užhoroďané na někdejší pomník vzpomněli. Nápad obnovit jej vzešel ze zdejšího Klubu TGM Užhorodské společnosti české kultury J.A.Komenského. Jmenovitě se v této věci angažoval jeden z jeho představitelů Ivan Latko. Myšlenku podpořily další spolky v obou zemích, mezi nimi Společnost přátel Podkarpatské Rusi Jaromíra Hořce. Tak vznikl projekt “Busta T.G.Masaryka v Užhorodě”, koordinovaný Československým ústavem zahraničním. Byla vypsána veřejná sbírka, na níž čtyřiceti tisíci korunami (1 korunou za každého obyvatele) přispěla i Česká Lípa, družební město Užhorodu v České republice.
Slavnostní odhalení pomníku vytvořeného akademickým sochařem Josefem Vajcem bylo stanoveno na 28.března 2002 a rozhodně nešlo o událost místního významu. Z České republiky se slavnosti zúčastnila delegace Senátu v čele s Petrem Pithartem, předseda Československého ústavu zahraničního, český velvyslanec na Ukrajině, zástupci Československé obce legionářské a Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. Slovensko, druhou část bývalého Československa, zastupoval rovněž velvyslanec. Hostitelskou zemi reprezentoval gubernátor Zakarpatska a politické vedení Užhorodu, především primátor Stěpan Sember. Z České Lípy přijela čtyřčlenná delegace v čele se starostou Petrem Skokanem.
Její členové si dopoledne prohlédli centrum stodvacetitisícového města, zasaženého předvolebním kvasem (31.března proběhly na Ukrajině volby od komunálních po parlamentní), a museli konstatovat, že zájem o věci veřejné je zde, soudě alespoň podle navštívenosti předvolebních mítinků, přece jen o poznání větší než u nás. Nezasvěcené až zaskočí zcela středoevropský ráz některých ulic, ba celých čtvrtí – však se také jedné z nich přezdívá užhorodské Dejvice. Zasvěcení (a nejeden místní s nimi) pak litují, že na velkorysou, moderní prvorepublikovou výstavbu zbylo jen málo přes dvacet let.
Slavnosti samotné předcházelo přijetí hostů primátorem na užhorodské radnici. Ti se pak v krásném slunečním odpoledni (ještě den předtím tu stejně jako v Čechách bylo zataženo a pošmourno) vydali do Parku přátelství národů poblíž nábřeží řeky Uh, kde byl pomník umístěn. Po projevech primátora Sembera a Petra Pitharta, kteří stručně zmínili i historii česko-ukrajinských vztahů, existenci společného státu a význam T.G.Masaryka pro národy bývalého Československa, byla kolem patnácté hodiny zdejšího času busta slavnostně odhalena. Následovaly další projevy, přičemž se řečníci někdy jen s obtížemi prodírali mezi stovkami shromážděných Užhoroďanů, kteří přišli sami od sebe uctít památku kdysi také jejich prezidenta. Starosta Skokan jim pak symbolicky předal bustu i jménem českolipských občanů.
Po skončení oficiální části slavnosti se kolem pomníku shromáždili členové Spolku přátel Podkarpatské Rusi a další Masarykovi obdivovatelé z řad místních i hostů a rozvinuli předválečné zemské prapory Podkarpatoruska. Zazpívali znovu hymnu, tentokrát československou, a zazněly i oblíbené písně T.G.M.
Slunce se pomalu klonilo k obzoru, když se malá Cessna dvěstědesítka s českolipskou delegací s poskakováním odlepovala od děravého asfaltu užhorodského letiště. Dívali jsme se zpět na zvolna mizející město a přemýšleli, jak by to tu asi vypadalo (ale třeba i v dnešní České republice), nebýt té pohnuté historie, která s sebou odnesla původní pomník zakladatele společného státu a pak i stát sám.