Zatímco Nedvězí je pro mě prakticky novým cílem, který jsem si do rejstříku přidal díky čtenářům reagujícím na výběr lokalit pro naše hlasování o nej památku Českolipska, Pustý zámek jsem objevil v dobách pro mé děti dávno minulých. Některé historky v jeho areálu prožité zde ani nemohu uvádět, abych nebyl nařčen z exhibicionismu. Bylo mi sedmnáct, byl jsem poprvé vážně zamilovaný a přestávali jsme se vodit za ručičky, jak říkal můj táta. To ještě na Pustém zámku stával srub a nedaleko od něj seník.
Z Lípy vyrazíme autobusem do Zakšína (kousek za Dubou). Musíme si vybrat spoj, který nám tam zastaví - v sobotu například ten v 8:00 či 9:40. Vystoupíme naproti hospodě a na rozcestníku si zvolíme žlutou značku, z ní se neodchýlíme po celý den.
Čeká nás rozumné stoupání, na jehož vrcholu je pískovcový blok. Objevování zbytků hradu je tak trochu dobrodružstvím, zbytky nalezneme až poté, co se vydrápeme rozsedlinou na skálu. Schody, zbytky jedné místnosti, působivé mrtvé stromy. A stopy po těch, kteří odpadky už nedokázali snést zpět do údolí.
Hned za "zámkem" objevíme vrchol Rače s několika moc pěknými vyhlídkami do údolí Liběchovky, kde se kromě říčky klikatí i silnice na Prahu.
Budeme pokračovat po Panenském hřebeni a zde zase můžeme dávat jména skálám hodně neobvyklých tvarů - no, neobvyklých ... mé děti všem říkaly opice. Zanedlouho budeme v místech, kde jsme při nedávném výletu na Nedvězí (zde) odbočovali do Dražejova. Tentokrát tudy k Nedvězí přijdeme. Předpokládám totiž, že si pohled z vyhlídky nenecháte ani tentokrát ujít.
Jak jsem řekl, i nadále můžeme pokračovat po žluté, ale z Dražejova lze jít i po silnici, na niž se později beztak vrátíme. V mapě inzerované Havraní skály zase tolik nezaujaly. Každopádně, ať jsme se vydali lesní pěšinou či poničenou asfaltkou, sejdeme se v Rozprechticích. To už do Dubé zbývá asi kilometr. Zpět domů musíme autobusem, vlaky sem už asi nikdy jezdit nebudou.