K návštěvě jsem si vybral osmou hodinu večer, když už u venkovních stolků potmě seděla jen jedna dvojice hostů. Ve stínu jsem zahlédl pískoviště. Tma mě přivítala i uvnitř. Ano, tma, to byl můj první dojem. Až po čase jsem si uvědomil, že personál rozsvěcí lampičky jen u obsazených stolů … a když je hostů málo, je prostě tma.
Po usazení byla u mě v minutě servírka, či spíše nájemkyně restaurace (jak jsem díky její výřečnosti později zjistil). Tradičně jsem si dopřál desítku (Gambrinus za 16 korun). V nabídce je i dvanáctka za korun devatenáct a tři druhy lahvových piv, včetně nealkoholického. Ovocných limonád, džusů a jiných nealkoholických nápojů je v lístku přehršel … třeba trojka coly za devatenáct korun. Tak sem bych si na pískoviště s dětmi hrát nešel. Za hodinu by měly proti mně trojnásobný účet.
Když se v lístku zákazník prokouše všemi akčními nabídkami (začíná to ďábelským krvesajem za 12 korun a horkými malinami za 39 korun), objeví v názvu podniku slibované pizzy. Jejich ceny se pohybují od 29 korun (s česnekem) po 109 korun (tomato, klobása, žampióny, rajče, feferony, eidam a oregano). Já okusil ďábelskou topinku (65,-) a listový salát s kuřecím masem, dresinkem a čínským zelím (59,-). Topinka standardní – potěšila, že byla na velkém talíři a já si ji mohl v pohodě ukrajovat, salát byl vynikající. Mimochodem salátů je v nabídce osm druhů.
Kromě zmíněných jídel si lze dopřát smažený sýr, řadu úprav kuřecích či vepřových mas anebo na zajedení jeden (či více) z šesti druhů ovocných pohárů.
Když se vrátím k tomu pivu, tak lze jen konstatovat, že Gambrinus ničím nepřekvapí – ani v dobrém, ani ve zlém. A personál situaci nijak nezhoršil. Zpočátku jsem dostával přesnou míru, později (když jsem vešel neustálým zapisováním v podezření) jsem měl tak centimetr nad rysku.
Co se týká prostředí, byl jsem přáteli přesvědčován, že je to o mnoho lepší, než to bývalo. Decentní, neurážející ani neohromující výzdoba, velikost prostoru zkreslují i na hospodu vysoké stropy. Záchody na Lípu spíše slabší. U mísy sice spousta papíru i madla pro invalidy, jinak ale svinčík – orezlé kovové součástky, suché z nosu po stěnách. Je vidět, že nájemci se už chystají do nového – do toho domečku, co vyrostl u Lidlu ve směru ke gymnáziu – a nehodlají do restaurace už nic investovat.
Shrnutí: Co se týká jídla, tak na sever od centra možná nejlepší. Prostředí mi úplně nesedlo, ale je to hodně o náladě. Nerušila televize či hluční hosté, takže jsme se ve společnosti moc příjemně bavili. Na druhou stranu jsme netrpěli ani osaměním, na večeři přicházely celé rodinky. Bohužel je vidět, že se zde šetří – na elektrice, drobných i větších úpravách. Uvidíme, co s tím provede následující provozovatel.