Jestli se tomuto snu některá z českolipských hospod aspoň vzdáleně přibližuje, pak je to Pivní bar Střelnice.
Když jsem se do Lípy přistěhoval, vypadal ještě úplně jinak a mě do něj přitahoval jen podkováňský mok, který mi, už nevím proč, docela chutnal. Jinak se jednalo spíše o špeluňku nevalné úrovně. Po přestavbě se stala hospodou, do níž jsem se nebál pozvat jakoukoliv návštěvu ať z luhů českých, tak z luhů jiných. Nyní své kouzlo poněkud ztrácí. Není už jedinou, která vypadá reprezentativně, a hlavně: začíná chátrat. Prach zde neutřeli pravděpodobně od rekonstrukce, dřevo (obložení i nábytek) by potřebovalo taky občas nějakou tu péči, stejně jako záchody.
Když už jsem u té kritiky, tak u ní ještě chvíli zůstanu. Hospoda je přeplácaná reklamami všelikerého rázu. Když jsem dosedl za stůl, připadal jsem si jak v naší týden nevybrané poštovní schránce. „Korn je pro chlapy, zrní nechte slepicím!“, „Sbírej žetony. Šest panáků Berentzen Traditions Korn = dárek pro manželku. Přineste domů dárek – kultovní plechovou slepici.“, „Soutěž Staropramenu – vyhrajte hokejové puzzle, kapesní nůž, minidalekohled, obří ruku či tetování.“ Do toho: letáček na poháry Prim, Jupi, držáky na tácky s reklamou na „galiosky“.
Možná, že hromady papíru lze brát jako negativum, ale vše je vyváženo pozitivem v podobě nabídky. Vždyť jen piv v době mé návštěvy nabízeli dvanáct druhů. A to konkrétně: Staropramen 12 (17,50 Kč), Staroramen 10 (14,80Kč), Granát (17,50 Kč), Plzeň 12 (25 Kč), Gambrinus 10 (15,90), Velvet (25 Kč). Mezi speciality, s nimiž se jen tak někde nesetkáme, patří pivo značky Stella Artois (25 Kč) známé z Ligy mistrů či kvasnicový Hoegaarden (32 Kč). Navíc si lze dopřát i pivo láhvové – Kelta, Budvar, nízkoalkoholického Radegasta či zcela alkoholu prosté (a dost nechutné) Rallye.
Jsem břídil. O hospodě s takovým výběrem jsem snil, leccos už jsem zde vyzkoušel, přesto, když nemám výzkumnickou chuť, držím se své desítky. Není jí moc co vytknout, jen ten odporný novozvyk nasytit pivo co nejvíce oxidem uhličitým či dusíkem mi kazí požitek.
Výběr je rozsáhlý i v rubrikách nealkoholických nápojů, obzvlášť různých káv, a samozřejmě jídel. Už jsem zde dlouho nejedl, takže si netroufám hodnotit. Turistu jdoucího od vlakové zastávky potěší, že kromě jídel, která si lze dopřát většinou jen při zvláštních příležitostech, nalezne na jídelním lístku i domácí tlačenku (20 Kč), uzenou krkovici, jednohubky s očky, topinky. V době mé návštěvy se jako tzv. Today´s Fine Food podávala mexická křidélka (75 Kč) a škvarky se sádlem (29 Kč).
V hospodě, v níž je bez rezervace problém objevit po šesté hodině volné místo, bych čekal prostornější a lépe udržované toalety. Jinak: spíše český standard.
Obrovskou devízou Střelnice je zahrádka. Kaštany, podvečerní paprsky červenajícího slunce, přijíždějící a odjíždějící vlaky. Idyla.
Servírky občas nestíhají, což lze pohříchu vyčíst z pohybů jejich mimických svalů. Nemám rád tyhle pocity, že já jsem jako zákazník udělal někde chybu, když jsem se rozhodl dát si ještě něco.
Shrnutí: Kdyby se v hospodě vymalovalo, utřel prach na lampách, vyhodila asi půlka reklamních předmětů, byla by Střelnice opět reprezentativní. Kdyby se tu navíc čepovalo ještě o dvacet druhů piva více, měl bych dojem … že už to fakt s tou láskou k zákazníkům přeháněj.
Hodnocení (jako ve škole)
Nabídka: 1
Pivo: 2 -
Jídlo: neklasifikováno
Obsluha: 2 -
Záchod: 2 -
Celková atmosféra: 2
Průměr: 2,1
Restaurace navštívena 3. března 04