Potřebuji si nejprve ujasnit, jaký je Váš vztah k celému problému. Předpokládám, že jste tramp, na kterého si archeologové trochu vyšlápli.
Ano jsem tramp, nevyšlápli si na mě archeologové, vyšlápl si na nás jeden konkrétní archeolog, a ten tak nečiní kvůli archeologii, ale zřejmě kvůli vlastnímu komplexu.
Přijde mi to skutečně hodně osobní. Myslíte, že to není o problému jako takovém?
Řekl bych že ne, osobní boj proti trampům jen zastřešuje archeologií.
Dobře, nechme pana Jenče. Osobně ho neznám a on sám rozhovor odmítl. Myslím, že právě z toho důvodu, že i Vy na něj útočíte. Jak jste se k trampování dostal?
Začínal jsem v sedmi letech skautovat a postupně se z naší družiny vyvinula skvělá parta kluků, kteří jezdí na vandry.
A Vy potřebujete k vandrování sruby?
Asi ne, ale je hezký jít zimním lesem a vědět, že pokud přijde v noci vánice, já se budu mít v noci kam schovat, v klidu sedět u kamen ve srubu a pít teplý čaj.
Přiznám se, že mně to připadá zrůdný. Chci utéct od civilizace, snažím se pohrdat jejími výdobytky a pak se snažím něco podobného budovat v lese. Vám to tak nepřipadá?
Já nic podobného nebuduji a té civilizace tam moc není. Jestli myslíte jedny kamna, pár klád přitlučených hřebíky a komínovou rouru, tak to mi moc civilizované nepřijde.
Ale už tam něco zůstává, co třeba jiní trampové či turisté nechtějí. Navíc se na taková místa váží i trampové, kteří nejsou zase až tak notorickými obdivovači přírody. Mám osobně více zkušeností s lidmi, které bych na takových místech spíše potkat nechtěl než chtěl.
Ano i to se stává, ale to už nikdo neovlivní, a ta místa jsou kolikrát stará přes dvacet let. To je kus historie, když vznikala, tak takové problémy nebyly.
Byly vždy. Já příležitostně jezdím od roku 1986. Nechci se zastávat pana Jenče, protože mi jeho argumenty také nejsou úplně příjemné, ale já bych rád po různých zkušenostech pod převisy nejraději přespával bez přítomnosti jak trampů, tak archeologů.
Víte, trampové nejsou organizovaní, to je to kouzlo, ale i veliká nevýhoda, proto se nemůžeme zaručit za všechny. O trampech, o kterých mluvíte, bych se já snad ani jako o trampech nebavil, maximálně jako o pseudotrampech.
Ale Vy přece děláte to samé jako státní instituce - přivlastňujete si, co vám nepatří. Instituce jedou aspoň podle nějakých obecně vcelku přijímaných pravidel. Já přijdu pod převis, chci si jen tak užít divočiny. Místo toho tam najdu začouzená individua vysmívající se mé krosně a zakopávající plechovky do písku...
Tak tohle mě docela rozesmálo.
Mě to nerozesmívá. Jezdil jsem třeba na Psí kostely. Pak tam jednou přijedu, seděj tam dva v maskáčích a tvářej se, jako když se jim procházím po obýváku. Já tam přišel vždy až večer, vylezl jsem si na vyhlídku, najedl se, vyspal se a bez jediné stopy zase ráno odešel. Teď to vypadá, že skoro děláme rozhovor se mnou. Popište své táboření Vy.
Doma si zabalím batoh, podle délky vandru a ročního období zvolím, jestli vezmu USárnu nebo Gemmu. Pak jdu na vlak, kde se potkám se svými kamarády, sedneme do vlaku a jedeme. Vyjdeme z vlaku a jdeme směr cílový camp, tam přijdeme, uděláme oheň, posedíme, poklábosíme, uvaříme si jídlo a jdeme spát
To vypadá nudně? Co na tom může panu Jenčovi vadit?
To já nevím, do hlavy mu nevidím.
A jak ty problémy vznikly? Já tedy nikdy žádný neměl.
Začalo to na konci února, když neznámý člověk zrušil tři campy, ale úplně do základů, jeden z nich jsme spravovali s kamarády.
Černé campy?
Trampské.
To se dělalo vždycky, na Pusťáku taky býval takový krásný, ale vypálili ho lesáci.
Jenže tady to nebyli lesáci nebo někdo, kdo se vyzná v ochraně přírody, jelikož zbytky campu házel přes hnízdo vzácného sokola stěhovavého. Následovala bouřlivá e-mailová bitva s panem Jenčem, kdy nám vyhrožoval trestními oznámeními. Pak přišel ten osudný víkend, kdy pan Jenč přišel s PČR.
Jak jste se dozvěděli, že za vším stojí pan Jenč?
Usvědčil se sám, už jen tím, že přišel s policií… a samozřejmě to nikdy přímo nepopřel, ač k tomu byl vyzván, k tomu všemu jasný rukopis zničeného campu z Českého ráje.
A co policie?
Ti přišli, nezjistili žádné protizákonné chování, tak zase odešli.
Ani na jedné straně?
To jste špatně pochopil. On je přivedl, aby nás mohli pokutovat, jenže neměli za co.
Tak jste si podali ruce, řekli si: co jsme si, to jsme si... ale ono to nějak gradovalo, co?
Pan Jenč nám dal asi hodinu a půl dlouhou přednášku, pak když už odcházeli policisté, tak přednášku ukončil a odešel. Od té doby trvá mediální válka.
Mně připadá, že do médií už s kůží na trh jít nechce. Tentokrát mi připadá, že chcete problém medializovat spíše Vy.
Je to protiútok. On nás má za lesní individua, ale tímto mu ukazujeme, že nejsme tak primitivní, abychom řešili problém hrubou silou.
--
Martin Kuneš - Moby, má momentálně po maturitě a chystá se dál studovat Českou zemědělskou univerzitu. K trampingu se dostal přes skautskou družinu, Oblast Roverek si zamiloval už při prvním vandru. Tvrdí: „Když někdo zboural tři trampské campy na Vlhošti, dost mě to ranilo. Ale všechno zlé je pro něco dobré, protože tato událost sjednotila mnoho trampů z celé republiky.“
