Jak se k němu dostat? Můžeme jet třeba vlakem z České Lípy přes Liberec a Žitavu až do zastávky Kurort Oybin-Niederdorf. Je to však dost přestupů najednou, a tak se jen cesta tam protáhne na více než tři hodiny. Výhodou je, že poslední úsek pojedeme roztomilou úzkokolejkou.
Připadá mi snazší jet autem, zaparkovat na české straně v Krompachu a dojít do Oybinu pěšky po žluté značce. Atraktivní je podniknout návštěvu Saska na kole, počítat ale musíme s tím, že v obci Hain nás při cestě zpět čeká více než desetistupňové stoupání (viz jeden z minulých výletů – zde).
Na úvod bych měl ještě poznamenat, že celý hradní komplex prochází od devadesátých let kompletní rekonstrukcí, což stojí zřejmě dost peněz. Je tak nutno počítat se zaplacením vstupného, které není pro našince zanedbatelné – 3,50 eura za dospělého, 1,80 za dítě. Chtěl jsem zaplatit poplatek i za fotografování, ale bylo mi zdvořile naznačeno, že jako Čech nemusím.
I jinak se k Čechům chovají velice vstřícně, dokonce je zde k dispozici za jedno euro česky psaný průvodce okolím. No, bodejť by ne, nebýt našeho Karla IV., neměli by zde takovou krásu, a nebýt husitů, nemají na čem založit půlku expozice.
Logicky nejvíce se hrad vzmáhal od 14. století, kdy patřil například Jindřichovi z Lipé, ale první zdejší stavby pocházejí již ze 13. století.
Nejvýznamnějším majitelem byl již zmíněný Karel IV., který nechal rozšířit opevnění hradu. Především se však zasloužil o výstavbu klášterního kostela. Ten mě skutečně ohromil. Vysoká gotická okna nutí k fotografování každého, kdo stojí vně i uvnitř jeho zdí. Jen jak je dostat do záběru celá, rovně, s dostatkem světla. Naštěstí prostory hradu nabízejí řadu možností, jak si vše prohlédnout – zevnitř, z vyhlídkového okruhu po hradbách, z věže. Ani si neumím představit, jak ohromující musí být koncert uspořádaný v nitru katedrály – za hezkého jasného večera. Gotika po stranách, hvězdné nebe nad hlavou a …
Z dalších památek zaujme například expozice věnovaná bitvě s husity z roku 1429. Přiznám se, že jsem husitům v duchu nefandil. Umím si představit, co by s klášterem udělali. Zkáze se hrad ale stejně nevyhnul – po roce 1577 vyhořel, těžba pískovce způsobila několik sesuvů, komunisti se taky moc nepostarali, a tak má dnešní podoba památky hodně daleko třeba do Karlštejna. Ale nutno napsat, že se Němci opravdu snaží – což je patrné z expozice fotografií dokumentujících stav před rokem 1991.
Krásný je výhled na Žitavu s jejím kostelem Svatého Jana (viz jeden z jarních tipů zde), na Hvozd či lázeňské a poklidné městečko Kurort Oybin v údolí. Stále využívaný hřbitov, stylová restaurace, bylinková zahrádka, to jsou jen další lákadla, na která chci upozornit.
Výlet upřímně doporučuji. Již z toho důvodu, že je zde silně cítit, jak k těm Sasíkům máme minimálně historií blízko.
