Dnes je 22. 11. 2024
svátek má Cecílie

ADÉLA ŠINEROVÁ: Neumím si život bez karate představit

Olympiáda v Soči byla pro mnoho sportovců před čtyřmi lety životním zážitkem či splněným snem. Pro Adélu Šinerovou bude cesta do tohoto ruského města jedním z první velkých kroků v její v podstatě začínající kariéry. Na konci ledna se tam zúčastní mistrovství Evropy v karate.

Není to její první velká akce, vždyť před čtvrt rokem se zúčastnila MS ve španělském Tenerife. "I když jsem na mistrovství světa tolik neuspěla, tak to pro mě byla obrovská zkušenost. A jsem strašně vděčná, že jsem tam mohla jet. Brala jsem to i jako odměnu za práci, kterou jsem udělala. Hodně mě to posunulo," říká mladá usměvavá karatistka.

Když už byla řeč o olympiádě, i karate se představí na tomto největším sportovním svátku, který se bude konat za dva a půl roku. Bude to pro něj premiéra a není divu, že se tak stane v Tokiu, vždyť Japonsko je kolébkou karate. Adéle bude v té době necelých 18 let, takže se jí to ještě nebude týkat, ale pokud se toto bojové umění udrží v olympijské rodině, stane se i pro ní do budoucna velkou motivací. "Byla by to pro mě obrovská výzva, i když vím, že je to strašně těžké se tam dostat."

Mladá karatistka z klubu SPORT RELAX Česká Lípa má však ráda výzvy. Svůj případný olympijský sen může podpořit svými dosavadními úspěchy, které naznačují, že už je několik let velkým talentem českého karate. Také má v sobě cílevědomost a touhu se nadále věnovat tomuto sportovnímu odvětví, někdo by řekl, životnímu stylu. "Její velikou předností je přístup k tréninku, je to dříč, to se může snadno přenést do života, to dnes lidem chybí. Je také zodpovědná a dokáže vše dotáhnout do cíle," chválí jí její trenér Pavel Znamenáček, ale hned dodává: "Áda je neuvěřitelný dříč jak jsem říkal, ale potřebuje také trochu pochopit, že vše nejde hned. Je potřeba dozrát, proto je to bojové umění. Musí se naučit i relaxovat, vše musí být v harmonii."

Adéla pomalu přichází do věku, kdy mladí lidé z různých důvodů končí se sportem (škola, jiné zájmy, vztah) "Já myslím, že mě se to nestane. Jsem do toho zapálená. Doufám, že mě to mine, neumím si život bez karate představit."

Karate se věnuje už skoro deset let. "Rodiče mě přihlásili v pěti letech, byla jsem taková hodně hyperaktivní," říká s úsměvem. "Navíc žádný jiný sport v tu chvíli pro pětileté děti nebyl."
Adélu čeká brzy postup do vyšší kategorie. "Jsem zvědavá, jak se tam chytnu. Určitě mi ale pomůže, že se mi loňský rok hodně povedl. Udělala jsem velký krok, jak po fyzické, tak psychické stránce," podotýká dívka, která svou postavou vůbec na první pohled nepůsobí, že by měla dělat bojový sport.

Což, ale u soupeřek, které jí neznají, může být určitá výhoda, že jí mohou podcenit. "Možná si řeknou: Jé, ta je taková malinká, roztomilá a pak najednou...," rozesměje se Adéla. Sama má docela ráda, když má ze soupeřky strach. "Pak je to větší motivace."

Věří však, že by neměla strach, kdyby musela v reálném životě použít, to co umí. "Nepřeju si zažít takovou situaci, ale někdy si pro sebe říkám, jestli bych se dokázala ubránit."