Získat kvalitního přísedícího, který by třeba i několik na sebe navazujících volebních období tuto činnost vykonával, je však problém. Na vině je podle mého názoru zejména vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 44/1992 Sb., o náhradách za vykonávání funkce přísedícího.
Předmětná vyhláška sice nějakým způsobem (a podle mého názoru především v případě osob samostatně výdělečně činných nedostatečně) řeší náhradu ušlého výdělku přísedících, kteří jsou výdělečně činní. Jenomže realitou je, že většina přísedících jsou důchodci, kteří mají více času a koneckonců i nejvíce životních zkušeností opravňujících k tomu, aby člověk zasedl po boku soudce do senátu a učinil za dost spravedlnosti. Na odměnu důchodce se potom vztahuje pouze ustanovení § 5 vyhlášky představující paušální náhradu ve výši 150,- Kč za den jednání. Tuto „odměnu“ považuji za směšnou a domnívám se, že vůbec nepřísluší k takto odpovědné funkci.
Mám zato, že by její zvýšení alespoň na 500,- Kč více odpovídalo poslání a práci přísedícího. Se svým podnětem, aby byla celá záležitost řešena, jsem se proto v těchto dnech obrátil na ministra spravedlnosti. Domnívám se, že je na čase vyhlášku novelizovat a přísedící lépe honorovat. Jako bývalý starosta vím, že ani zdaleka nejde pouze o přísedící u krajských soudů, ale například i u okresních, kam je ze zákona pro změnu volí zase zastupitelstva obcí.