Přiznám se, že mě toto strohé oznámení popudilo, poplatek za svoz odpadu každý rok na pokladně řádně platím, tak co má tohle znamenat? Nicméně jsem se v nejbližší úřední den na radnici vydala, abych zjistila, co jsem vlastně provedla. Před kanceláří 217 ve druhém patře jsem rozhodně nebyla sama… Dovnitř jsem vcházela ve chvíli, kdy se jedna ze dvou pověřených úřednic nemohla dohodnout s pánem, který se snažil vysvětlit, že poplatek platí za dva lidi, protože syn s nimi již nebydlí a platí na jiném místě. Paní za přepážkou mu poněkud nervózně vysvětlovala, že jsou se synem sloučeni v jedné domácnosti a že trvalé bydliště na jiné adrese s tím nesouvisí, načež pán rozzlobeně odešel s tím, že je to praštěný. Nechápala jsem a hlavně nerozuměla slovíčku sloučení.
Nicméně, jak se za chvíli ukázalo, to byl i můj problém. Platby máte v pořádku, sdělila mi „moje“ úřednice, jen nejste sloučené. Pokud jsem to správně pochopila, platila jsem za sebe vlastně dvakrát, kdežto moje nezletilá dcera, která se mnou samozřejmě bydlí, se stala dlužníkem. Není důležité, že úřad má v této své databázi kromě jména rodné číslo a bydliště, z nichž je snadno patrné, že platím za své dítě – prostě musíme být nahlášeny jako osoby sloučené. Když jsem namítla, že paní v pokladně jsem vždy při platbě hlásila, že platím za dvě osoby, koneckonců odpovídající částku, bylo mi řečeno, že pokladní tyto záležitosti neprověřuje. Spokojila jsem se jen s opáčením, že by asi tedy měla. Pak už jsem pouze počkala na papír, na němž jsem se podpisem sloučila se svou dcerou, podepsala další lejstro rozdělující můj přeplatek na každou z nás…Co pro mě bylo vždy toutéž platbou, pro úřad znamenalo jednou platbu za každou zvlášť a podruhé jen za jednu, byť v sumě dvojnásobné…
Za těch pár minut strávených u přepážky jsem toho měla nějak dost, ani rozčilovat se (jak jsem si předtím v duchu slibovala, že tu nespravedlnost na sobě nenechám) už se mi nechtělo. Vlastně mě přelil jen pocit únavy a zbytečnosti. Tohle všechno by si nemálo lidí včetně těch dvou úřednic, které určitě občas neslyší nic pěkného a musejí stále dokola vysvětlovat ono sloučení a odloučení, mohlo ušetřit, kdyby neexistovalo. Nepochopila jsem totiž, k čemu je toto nutné, stejný dopad by snad mělo nahlášení jmen konkrétních osob, za které budu odpad platit. Vypadá to, že jsem se konkrétně setkala s byrokracií v její neředěné podobě – prostě papír navíc a úřad podle toho musí postupovat. Nějak nevím – mám být ráda, že nejsem považována za neplatiče, ale nemám si připadat jako hlupák?
Takže, vážení spoluobčané, pokud chcete ušetřit svůj čas (a možná i nervy), musíte si pamatovat, že platbu za komunální odpad platí každý občan města zvlášť, a pokud chcete platit za všechny členy své domácnosti, musíte se sloučit. Ale pozor na to, pokud se počet jejích členů sníží, musíte provést „odloučení“, jinak se totiž povinnosti platit nezbavíte. Nestačí odhlásit trvalé bydliště. Přeji úspěšné slučování!