Aleš Drescher v pondělním vydání Českolipského deníku píše o technoparty a mně nezbývá než se pokusit na jeho článek věcně reagovat.
Autor se hned v úvodu zmiňuje, že technoparty mohla vadit snad jen nemocnému panu Holmajerovi -jedná se o chybnou domněnku neb trestní oznámení podalo hned cca 5 přátel z mého okolí a dokonce osobně na obvodním oddělení v České Lípě. Po tel. rozhovoru s městskou policí jsem byl vyrozuměn, abych podal trestní oznámení státní policii, tedy zavolal na předem určené číslo, které sloužilo pro podání trestního oznámení ve věci rušení nočního klidu technoparty konanou v Manušicích. Dále mi bylo státní i městskou policí konstatováno, že trestních oznámeních vedených na technoparty je mnoho a proto stačí, na onom čísle státní policie, uvést své jméno a rodné číslo.
Autor dále spekuluje o léčbě pana Holmajera. Nebudu na to reagovat, protože mi takové autorovo počínání přijde zcela spekulativní, nepodložené a hlavně se tak paradoxně dopouští něčeho, co později ostatním ve svém článku vytýká. Mohl bych též obdobné vyjádření napsat o majiteli pozemku či samotném organizátorovi akce, kde by ale vyšla najevo oficiálně známá fakta a závažné souvislosti týkající se jejich životů, ale neučiním tak, neboť s akcí samotnou nesouvisejí. Od toho existuje právní stát a presumpce neviny.
Pokračujme tedy k dalším autorovým úvahám, zabývajících se Městskými slavnostmi a Reggae festivalem. U těchto akcí se samozřejmě jedná o předem dlouhodobě avizované, řádně nahlášené a projednané akce a obyvatelé v okolí se jim tedy mají možnost přizpůsobit. Co se týče některých nešvarů společnosti, jistě je také nenecháváme ležet ladem, rozdíl je v tom, že s koníčkem či svou závislostí mohu pracovat hned, tedy uzpůsobit se a provozovat je tam, kde nikomu neublížím a kde s nimi nebudu omezovat druhé. Autor si stěžuje, že některým lidem vadí potetovaní, drogově závislí a vůbec, že nesnášejí technohudbu, přičemž kdyby se jednalo o dechovku či jiný koncert, reagovali by jinak. Jistě takoví lidé existují, ale vyskytují se na obou stranách, tedy jak v řadách techno příznivců tak u odpůrců technoparty, což je ale normální. Co se týče konkrétně mé osoby a dalších mých přátel, jež podali trestní oznámení, tak nám se též nemusí líbit Váš životní styl a Vám se zas nemusí líbit ten náš, což je opět normální. Podstatný je však rozdíl ve slovech líbit a vadit. Tudíž nám se nelíbí, ale též nám nevadí, že se někteří na technoparty či jinde „zhulí“, mají na zádech vytetováno „Miluji Tě Boženko“, rozpíchají si žíly či si „naprogramují“ do hlavy rytmus tuc tuc, „vyznávají Korán“ nebo „hrají kuličky“ atd. Nejsou to naši přátelé, kvůli kterým bychom se trápili, nevadí nám to. Vadí nám, že Vaše tuc tuc, Váš koníček, musíme nedobrovolně a neplánovaně poslouchat po tři dny 24 hodin v kuse. Víme, že pokud se na onom místě někdo někdy škrábne o zapomenutou injekční stříkačku, bude to chyba jednotlivce a ne chyba hudebního stylu, který vyznáváte. Oháníte se demokracií a svobodou, ale již si neuvědomujete, že Vaše svoboda končí přesně tam, kde začíná svoboda druhých. Organizátoři nerespektovali naše soukromí, naši svobodu, ani naše zdraví a prostředí, do kterého přišli provozovat svůj koníček. Jen má sobeckost, nevědomost, lhostejnost či ješitnost mi dovolí svým koníčkem a závislostí omezovat druhé. Tzn., že kdyby tam takto hlasitě hráli od rána do večera dechovku nebo „Káju“ a mezi účastníky stepoval sám Václav Klaus, podám opět trestní oznámení. Toto je vše k Vámi otisknutému článku a autorovi.
Nyní se budu věnovat okrajově samotné technoparty, politice a prostě nám všem. V sobotu se pořadatelům technoparty podařilo kupodivu navýšit už tak nesnesitelnou hladinu zvuku, což asi nikdo nečekal. Ve vesnici se mluvilo o další dovezené aparatuře. Nehledě na to, že se basy šíří všemi směry stejně a je tedy jedno, kterým směrem reproduktorovou soustavu natočíte, měli se tudíž všichni obyvatelé v širém okolí po tři dny náramně báječně. Od samotných fanoušků jsem se dozvěděl, že kdyby technoparty byla předem avizovaná, řádně projednaná a schválená, už by to prý nebylo ono. Respektive o tom prý technoparty není. Techno je prý o svobodě a demokracii, řekl mi nadšený fanda techno hudby s bojovným výrazem ve tváři. Jo, ale která v tomto případě už nerespektuje svobodu a demokracii druhých že, doplnil jsem ho mrknutím oka. Již mi neodpověděl.
Proč policie nezakročila proti rušení nočního klidu? V podstatě neexistuje legislativa, která by to umožnila. Situace v naší malé zemi je značně zpolitizovaná a koexistuje na špatné legislativě. Slova svoboda a demokracie jsou pak znásilňována a zneužívána na tisíc způsobů. ČR je geograficky malá země a tak se dá v podstatě politicky parazitovat i na „myším pšouku“. Každý se bojí, že by snad mohl vzniknout další „úžasný“ song „Už zase bijí naše děti“atd. apod. Tímto neospravedlňuji jednání některých policistů na zátahu Czechtek. Tam jednotliví policisté selhali, což je ale logické a vyvěrá z povahy lidí. Stejně tak jsou na vině někteří fanoušci, ale podstatný podíl viny nese hlavně organizátor celé akce. Nejvíce však ze všech selhali politici a česká legislativa. Neumíme si udělat pořádek ve vlastní zemi. Nemluvím o potlačování techna či jiném utiskování čehokoliv. Hovořím o takové legislativě, která by umožnila respektovat a naplňovat rčení: „Svoboda jedněch končí přesně tam, kde začíná svoboda druhých“. Obávám se ale, že další rčení vystihuje, proč tomu tak není. Zní: „Jaký národ, tací politici“. Každý den se rozčilujeme a kážeme „mravní slinu“, když někdo v nepřiměřené rychlosti (nejčastější příčina dopravních nehod) srazí chodce, dítě či prostě zaviní autonehodu, ale přitom voláme do rádií, kde mají policajti ukrytý radar. Na omluvu pak říkáme: „Vždyť předci policajti staví jenom tam, kde se dá nejvíce vybrat peněz“.
Pečlivě vybíráme v obchodech pro děti nezávadné hračky, snažíme se kupovat zdravé potraviny, ale pak si po jídle před dětmi či druhými zapálíme cigaretu. Nejenže po naší závislosti všichni smrdí, dokud své věci nevyperou, avšak navíc jim ničíme zdraví. Zakážeme si telefonování při řízení motorového vozidla, ale popílek ze zapálených cigaret nebo rajče či vajíčko z baget, nám padá kamsi k rozkroku. Dále pak pokřiveným obrazem přes PET lahve, jež nám svlažují hrdlo nejrůznějšími tekutinami, sledujeme dění na silnici. Snad jen právě ona nevědomost, sobeckost, ješitnost, a hloupost lidem dovoluje vlastním počínáním nebrat ohled na druhé. Jak se to říká? Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán? Auto nám dobře slouží, ale jen do té doby než uvolníme otěže oněm zmiňovaným vlastnostem? Smutným faktem je, nechápeme-li, že život se nedělí na 1000x nic se nestalo, ale že se skládá z okamžiků, kdy rok - 5 -10 - 20 let takto v autě žijeme a už v dalších vteřinách díky tomu nemusí žít někdo jiný...
Smál jsem se, když kdysi v devadesátých letech dovezli české firmy z Itálie hrací automaty, které tam používali dvacet let. Týden Čechům trvalo než zjistili, jak je obelstít. Považoval jsem to tehdy za českou vychytralost a um. Dnes už se nesměji. Nyní již vím, jak moc jsem se mýlil v našich vlastnostech. Ptám se, kdo nás toto vše naučil? A víte, co je na tom všem tragikomické? Často voláme po změnách. Žádáme si změnu vlád, ministrů, zastupitelů, ředitelů policie, jiných dalších ředitelů, předpisů a různých ustanovení a jiných „všelicostech“, ale už si neuvědomujeme, že rozbijeme-li zrcadlo či vyměníme rám, náš odraz se tím nezmění. Vytvoření spousty zákonů a nařízeních je tedy pak reakcí zcela přirozenou vzhledem k našim záporným vlastnostem, ale někdy bohužel zcela zbytečnou, jak dokladuje i nový silniční zákon a následná opětovně narůstající míra nehod na českých silnicích, kdy si všichni sáhli do svědomí pouze první měsíc. S nadsázkou a s trochou cynismu pak lze říct, že dokud nebudeme umět osidlovat další planety, nějaká selekce musí existovat. Začít bychom měli všichni u sebe a dokud nebudeme brát ohled na druhé a uvědomovat si, že svoboda jedněch končí přesně tam, kde začíná svoboda druhých, nic se nezmění.
No, ponechme technoparty, politiku, legislativu atd. dějinám neb to jest pomíjivé a zároveň patřící k době a na něco poukazující jako vše ostatní, jež se kolem nás děje a k čemuž se celý svět, díky globalizaci a přesněji řečeno díky informačním technologiím, může vyjadřovat. Není to zvláštní? Toto celé století evidentně směřuje k novému řádu, možná i druhu (Homo sapiens sapiens) a všechen ten úžasně rychlý a rozmanitý rytmus života, který díky novým technologiím spojuje celý náš svět, je tomu důkazem.
Závěrem přeji hezký a úspěšný den všem a lidu Manušickému zvláště pak příjemné usínání a poklidný nadcházející víkend.