Připomínám namátkou: kácení stromů v Zákupech, pokus o poražení stromů u hlavní silnice v Pihelu, boj o podobu parkoviště u Panské skály.
Na konci listopadu požádala firma AZ TRADE (staví sídliště na Maxově v Radvanci – jejich reklamní kampaň byla megalomanská jako jejich projekt, takže vás jistě neminula) o pokácení dvou vzrostlých lip a zboření božích muk (můžou stát jinde).
Důvod: potřeba rozšířit křižovatku.
Jasně, chápu, že současná situace nevyhovuje záměrům budoucího zalidnění satelitního sídliště, ale vadí mi, že se prostě automaticky jde cestou nejvíce nesmyslnou. Logika, ze které vyplývá nutnost porazit dva krásné stromy a zničit místo, které s pokorou vybudovali naši předkové, logika, že silnice je důležitější než krajina, je pro mne nepochopitelná. Ačkoli se asi nemůžu divit, protože už tento konkrétní projekt výstavby takzvaných rodinných domů v téhle lokalitě působí stejně nejapně, jako kdyby mobilní operátoři umístili na věže chrámu sv. Víta parabolické antény a zdůvodňovali to potřebou lepšího dorozumění se telefonujících si lidí. Optikou takového vidění věcí je jasné, že nějaké dva stromy …
Přitom existuje skupinka lidí, která má zcela jiné touhy. Boží muka ve vesnici opravit a uchovat. Na území Radvance je pět takovýchto křížků. Dva z nich jsou už zrekonstruované, na dalších se pracuje a nad jedním teď visí otazník.
Takhle vypadá současný stav. Zbourat a pokácet?
Pořád si myslím, že úcta ke krajině, k dědictví minulých generací, zodpovědnost vůči našim dětem a jejich potomkům dokáže vytvořit lepší podmínky k životu než nejkvalitnější asfaltový povrch silnice. Dodnes mě třeba mrzí, že tam, kde stál v Novém Boru evangelický kostel, je dnes tuctový panelák. Já jsem ten kostel ještě zažil, můj syn ho zná už jen z vyprávění.
Tahle muka jsou dnes již opravená.
Takhle vypadají jiná, obnovená.