Dle uvedeného článku se měl předseda představenstva společnosti GO Point, která usiluje o obnovení těžby kamene na Tlustci, vyjádřit, že „stát ani ekologové asanaci (rozuměj, zdevastovaného kopce) nezaplatí.“
Po pansku zvysoka odfoukl pan inženýr Štainbruch, jako rozšafný movitý tatík na adresu nezdárného výrostka, za něhož se milostivě uvolil zaplatit rozbité okno. Kdo ale je ve skutečnosti oním vandalským výrostkem, který nadělal penězi nevyčíslitelné škody? Ekologové? Stát? Nebo snad obce protestující proti další těžbě? Nikoliv. Tu škodu, jíž chce pan předseda „velkomyslně“ napravovat, spáchali lidé jeho nejnovější profese – také těžaři. A on v tom hodlá ze zištných důvodů pokračovat, aby pak nějaký ten grošík s bolestným vzdycháním pustil na zamaskování (protože vyléčit se nedají) těch nejkrutějších ze způsobených ran.
A tento člověk byl ještě donedávna přednostou libereckého regionálního pracoviště Ministerstva životního prostředí. Měl jsem s ním tu čest osobně, když jsem zastupoval Českou Lípu při projednávání kauzy Provodínských písků. Nebylo většího odpůrce devastace přírody kvůli okamžitému zisku – soudě z toho, jak mluvil. Výsledek jednání s tím byl ovšem v příkrém rozporu. Nyní tedy už nemusí nic předstírat, přešel na druhou stranu veřejně. Vrtá mi ale v té souvislosti hlavou, jak vlastně ministerstvo vybírá své nikoliv nevýznamné úředníky, aby se mohlo alespoň trochu spolehnout, že se nedají dohromady s těmi, před nimiž a jejich bezohledností mají chránit veřejné zájmy, zde zájmy ochrany přírody a životního prostředí?
Můžeme nad tím převlečením kabátu mávnout rukou. Nakonec je dobře, že pan Štainbruch přiznal barvu. Horší by bylo, kdyby dobře maskován dál pokračoval v něčem, o čem neinformovaný občan bláhově věří, že je zárukou, že se v tomto regionu nestane s životním prostředím něco neodčinitelného. Zlé je, že podaří-li se mu nakonec dosáhnout povolení k těžbě na Tustci (rád bych věřil, že nikoliv), nedává jeho osoba žádnou záruku dodržení alespoň těch podmínek, k nimž ho ve svém rozhodnutí zavázal referát životního prostředí Libereckého kraje. Lidé, kteří se takto projevují, si potřebné cestičky vždycky najdou.
Nutno ovšem uznat, že svým způsobem je Ing.Štainbruch velmi schopný člověk. V jedné krátké větě ve skutečnosti odsoudil konání svých předchůdců těžařů, zároveň sdělil, že on v něm bude pokračovat, ale zásadně jen z lidumilných důvodů (náprava těžbou vzniklých škod a prácedárcovství ) a ještě se nenápadně pochválil a připepřil tuto slovní akrobacii pohrdavým oušklebkem na adresu těch, kteří mu tu lidumilnost odmítají uvěřit. Věru, čepici dolů. Možná by měl risknout ještě jednu změnu povolání. Kdyby se ucházel o místo tiskového mluvčího u nějaké velmi mocné ale nepopulární instituce a doporučil se jí nějakým podobným způsobem, brala by ho jistě všemi deseti. A zaopatřil by se tak možná ještě lépe než těžbou na Tlustci.